Galimatyáš neznamená jen zmatek. Alespoň ne v Šumperku

V našem časopise rádi představujeme srdcaře všeho druhu. Jednu takovou partu nadšenců jsme našli na okraji Jeseníků v Šumperku. Říkají si Spolek Galimatyáš. A v nesouladu s tímto názvem mají rodiče, učitelé i umělci, kteří Galimatyáši věnují zdarma svůj volný čas, ve svých hlavách naprosto jasno: jsou neziskovkou, která podporuje dětský svět plný fantazie a kreativity. „Myslím, že v mnohých z nás zůstal velký kus dítěte, což se nám při zrodu a realizaci našich projektů nesmírně hodí. Máme rádi práci s dětmi, které jsou pro nás hlavní inspirací, stejně jako hudba a divadlo ve všech jejich podobách,“ říká o spolku jeho předsedkyně a hlavní iniciátorka Tereza Karlíková.

Nás do Šumperka zlákaly dvě jejich akce: zpěvník pro děti nazvaný Barevné písničky a celorepubliková Soutěž v interpretaci koncertního melodramu pro žáky literárně-dramatického oboru ZUŠ, která má už svou tradici a je jediným podobným počinem v Česku.

Sláva melodramu

„Soutěží jsme si já a můj manžel splnili svůj sen. Když jsme s ní začínali a nadchli pro tuto myšlenku ostatní ve spolku, nedokázali jsme si tehdy představit, jaká vášeň ji bude provázet,“ prozrazuje nám Tereza Karlíková a pokračuje: „Prezentuje jakési kontinuum a touhu předat vlastní pozitivní zkušenost další generaci. Byly totiž doby, kdy jsme s Petrem sami absolvovali řadu koncertních i soutěžních výstupů v Mezinárodní soutěži Zdeňka Fibicha. Kromě toho, že jsme tento hudebně-dramatický žánr opravdu detailně poznali, vzpomínáme i na setkávání s herci, hudebníky a soupeři, ze kterých jsou nyní naši přátelé a pravidelně jezdí do poroty naší soutěže. Pro mě bylo nejvýznamnější setkání s herečkami Marií Málkovou, která mě naučila recitovat, Hanou Maciuchovou, která se stala duchovní záštitou naší šumperské soutěže, a Martou Hrachovinovou, jež ztělesňuje melodramatickou noblesu, a jsem moc ráda, že se stala stálým členem naší poroty.“

Melodram je dnes neprávem možná trochu opomíjený hudebně-dramatický žánr, v němž se úžasně snoubí hudba a slovo. A jak vypadá samotná šumperská soutěž? Žák literárně-dramatického oboru recituje za doprovodu hudby, která vypráví tentýž obsah, ovšem svými vlastními prostředky. Hudební part je v režii klavíristy z řad pedagogů příslušné ZUŠ. „Síla tohoto uměleckého sdělení je obrovská, posluchače to většinou zcela pohltí,“ dodává k tomu Tereza. Během šestiletého fungování soutěže se do Šumperka podívali zástupci z bezmála tří desítek základních uměleckých škol z různých koutů republiky, od Českého Těšína až po Děčín. A ti šíří radost z tohoto žánru i ve svých regionech.

Barevné zpívání

„Myšlenka vydat zpěvník Barevné písničky a natočit CD vznikla nenápadně. V době, kdy jsem ještě působila na základní umělecké škole coby pedagog literárně-dramatického oboru, jsem se svými žáky připravila výchovný pořad pro děti z mateřských škol. Byl inspirován knížkou Martiny Komárkové O pastelce bez barvy a tehdy vznikly první písně. Výchovná představení skončila, ale písničky začaly žít vlastním životem ‒ o dvě patra výš v pěveckém oddělení kolegyně a rovněž členky spolku Galimatyáš Hany Johnové. Potkávala jsem ji na schodech a ona na mě volala: ‚Zpíváme žlutou. Dětem se moc líbí!‘ nebo ‚Mám objednávku na oranžovou. Kdy bude?‘ Tehdy se zrodil plán vytvořit celý cyklus barevných písniček a potěšit jimi další děti,“ vypráví s nadšením Tereza.

Ve zpěvníku a na CD Barevné písničky najdete patnáct skladeb. Tereza Karlíková je autorkou textů, ilustrací a z větší části i melodií k písničkám a  její manžel Petr Vočka se postaral o celkové hudební aranžmá a koncepci dílka. Mnozí další členové spolku se podíleli jednak na tvorbě CD a jednak na loňském slavnostním křtu v prostorách šumperského divadla.

„Za vznik jednotlivých textů vděčím různým inspiračním zdrojům a impulzům, které mi byly vyslány a mně se podařilo je vyslyšet. U některých písniček to byly naše děti (Růžová: Holčičí valčíček, Černá: Kouzelnický klobouk) a moji blízcí (Oranžová: Červánková, Bílá: Milostná), u dalších drobné okamžiky každodenního života (Béžová: Válka s moly, Šedá: Půdní mazurka) nebo jen obyčejný přístup k životu (Zelená: Hymna optimistů, Hnědá: Láska k čokoládě). Melodie jsou snadno zapamatovatelné a brzy si je prozpěvuje celá rodina až po ty nejmenší. To ostatně můžeme potvrdit z vlastní zkušenosti, protože písničky jsme ‚testovali‘ na našich vlastních dětech. Nejenže byly prvními interprety, ale rovněž i prvními nesmlouvavými kritiky,“ usmívá se autorka.

Nutno dodat, že křest zpěvníku a CD provázel benefiční koncert, jehož výtěžek Spolek Galimatyáš věnoval šumperské ZŠ a SŠ Pomněnka, která vzdělává děti s různým postižením. „Podpořili jsme tak jejich projekt Tablety do škol. Víme, že se nakonec i díky nám tyto vzdělávací pomůcky podařilo do tříd nakoupit a máme z toho velkou radost.“

Vlastní hudebně-dramatické centrum na obzoru

Rok 2017 bude pro Spolek Galimatyáš zlomový. Až dosud totiž realizoval projekty v prostorách spolupracujících institucí, kromě ZUŠ v Šumperku (výchovné koncerty pro děti, Evropský den hudby, Soutěž v koncertním melodramu) také ve Středisku volného času Doris (letní tábor Cestou necestou do říše smyslů) a v Informačním centru Šumperk (vernisáž a výstava fotografií Evy Karlíkové Jeseníky na čtyři doby, podíl na charitativní akci Strom splněných přání). „V březnu začínáme upravovat své vlastní prostory, abychom mohli od nového školního roku zahájit činnost Hudebně-dramatického centra. Pro mě je tento krok opravdu významný a musím říct, že nalézt k němu odvahu byl zdlouhavý a těžký proces, který na nevědomé úrovni začal již na začátku roku 2012, kdy jsme spolkovou činnost zahájili. Představuje pro mě velký závazek, ale i odvážný krok ke svobodě. To, že jsem se k němu odhodlala, je díky velké podpoře rodiny a přátel,“ přiznává Tereza.

Jak nám řekla dál, přála by si, aby se z Hudebně-dramatického centra Spolku Galimatyáš stala další servisní, vzdělávací, kulturní a komunitní organizace zabývající se hudební a dramatickou výchovou ve všech jejích podobách. Organizace, která by sloužila dětem a mládeži v šumperském okrese. Kromě výukových programů pro školy zaměřených na primární rozvoj fantazie a čtenářské gramotnosti či preventivní programy zaměřené na různé sociální problémy bude součástí centra i divadelní dětské studio s názvem My dvě.

„S  kamarádkou a  kolegyní Lucií Kučerovou pracujeme s  literárními předlohami. Snažíme se předávat jejich obsah a sdělení malým recipientům. Naším hlavním mottem je dalajlámova myšlenka: Je důležité, abychom při tom všem racionálním vzdělávání našich dětí nezapomínali na vzdělávání jejich srdcí.“ Touto myšlenkou se řídí Spolek Galimatyáš ve všem, co dělá. A netýká se to jen srdcí dětských.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 / 2017 na straně 30—32.