AGE 3 - 4 / 2014

Zdá se mi, že smysl a vůle po přirozené tvořivosti v našem až přehnaně informačním věku mizí. Ať už potřeba určité konfrontace našeho já s ostatním světem, anebo snaha ho po svém interpretovat, obojí je základem uměleckého výtvoru. Tvořivost je součástí naší existence, radostným hledáním, objevováním, nalézáním a zalíbením ve hře, jež vedou k estetickému, etickému a duchovnímu obohacení. Tím, jak umíme věci nahlížet v proměňujících se souvislostech a ve stálém pohybu, si pěstujeme trvalejší…

Text: Jan Schmid

Foto: Jan Černoch

AGE 3 - 4 / 2014

Debaty kolem pracovní doby nemá rád. „Když se chcete v medicíně něco naučit a věnovat se nemocným, tak nekoukáte na čas a pracujete víc, než stanoví zákoník práce,“ říká Jan Pirk. Již čtyřicet let dává nejznámější český kardiochirurg svým pacientům nejen své schopnosti, ale i lásku. V krátkém čase mezi operacemi jsme se ho zeptali, co pro něho znamená a jak funguje jeho tým a co si myslí o současném světě. Zářijovým AGE startujeme naši soutěž pro dětské kolektivy Srdce s láskou darované.…

Text: Věra Vortelová

Foto: Jan Zátorský / MAFRA / Profimedia

AGE 3 - 4 / 2014

Čtyřletý Gyalpo jde do školy hodinu cesty drsnou krajinou Himálaje sám. Už se nemůže dočkat. Zdolá po čtyřech rozvodněnou řeku, přes níž jsou místo mostu jen dvě klády a ploché kameny. Stihne být na místě o dost dřív před začátkem vyučování a spolu s ostatními dětmi nakukuje přes sklo dovnitř, jestli už ho učitelé pustí do třídy. „Do školy se všechny strašně těší a po vyučování jsme je museli skoro vyhánět. Pomáhaly by nám uklízet i vařit, jen aby mohly zůstat, protože doma je čekala práce,“…

Text: Jana Jenšíková

Foto: archiv Blanky Nedvědické

AGE 3 - 4 / 2014

Na stole mi leží vzácné Srdce darované z lásky, na mém pracovním stole, a je to srdce z křemene. Jakýmsi oceánem věčnosti do bíla ohlazené, do podmanivé slupky z bělostného sametu, barokně baculaté jako tvář chrámového andělíčka, rozměrem akorát tak do mé dlaně. A pouze v jednom místě, tady nahoře, kde každé symbolické srdce tradičně se pojí naduclými polokouličkami, vyrůstá pravý obsah jeho nitra krystalky křemene jak malé diamanty, co utajeně kdesi uvnitř tichounce spočívají. To Srdce dýchá.…

Text: Luboš Y. Koláček

Foto: Thinkstock

AGE 3 - 4 / 2014

Náš příběh začíná zcela idylicky na severní Moravě seznámením a láskou mladého učitele Josefa Martiníka a dívky Marie. Mladá paní Martiníková občas churavěla na plíce a průdušky, i rozhodli se a měli odvahu k velkému životnímu kroku. Změnili prostředí, změnili kraj a průmyslovou severní Moravu vyměnili za oázu mírného a čistého klimatu - tehdy ještě vesnické lázně Luhačovice. Z mladého učitele se v Luhačovicích brzy stal pan řídící učitel. Prodej zděděných polností a jeho dobré jméno, které…

Text: Jana a Marek Nesázalovi

Foto: archiv autorů

AGE 3 - 4 / 2014

„Vypěstovat v dětech sebeúctu, víru ve vlastní hodnotu, naučit je komunikovat s okolím, začlenit se do něho a znovu v něj začít věřit považuji za ten nejdůležitější úkol,“ říká ředitelka brněnské SOS dětské vesničky Marcela Troubilová. „Děti prošly ve svém nejútlejším věku mnohdy tak náročnými životními zkouškami, že se s touto zátěží vypořádávají celý život a někdy ani nemají prostor pro nic dalšího.“ Když jsou ohrožené děti odebrány z rodin, mohou získat pocit, že selhaly, že udělaly něco…

Text: Vlasta Piskačová

Foto: Denisa Vobořilová

AGE 3 - 4 / 2014

Moje první seznámení se stavebnicí Merkur bylo poněkud zvláštní. Jakožto v prosinci narozené dítě jsem dostal odklad nástupu do první třídy. Bál jsem se, že své vrstevníky narozené zjara či začátkem léta už nikdy vzdělanostně nedoženu. Můj táta dostal bezva nápad. Nevím jak, ale podařilo se mu sehnat tehdy podpultovou krabici Merkuru. Zpočátku mi pomohl poznat, co a jak s ní můžu udělat, a pak to nechal na mně. Vydržel jsem u ní celé dny. I proto jsem v létě rád navštívil majitele této tradiční…

Text: Jiří Frey

Foto: Marek Jenšík

AGE 3 - 4 / 2014

Tak si tu přemýšlím, k jakým počtům bychom dospěli, kdyby někdo dovedl spočítat, kolik se u nás do roka prodá perníkových srdcí? A kolik z nich nese nápis „Babičce“? Pokaždé, když jsem s některým ze svých dvou synů vyrazil na pouť, měl jsem je k tomu, aby v tom punktu na babičky pamatovali. Už proto, že sám jsem nikdy takové srdce žádné ze svých pramátí darovat nemohl. Nikdy jsem je nepoznal, a dědečky jakbysmet! Řekněte, jak takový smolař kluk přijde k tomu, aby byl takhle ošizen?

Text: Miloslav Jenšík

Foto: Thinkstock

AGE 3 - 4 / 2014