S Merkurem od dětské stavebnice po technickou vysokou školu
Moje první seznámení se stavebnicí Merkur bylo poněkud zvláštní. Jakožto v prosinci narozené dítě jsem dostal odklad nástupu do první třídy. Bál jsem se, že své vrstevníky narozené zjara či začátkem léta už nikdy vzdělanostně nedoženu. Můj táta dostal bezva nápad. Nevím jak, ale podařilo se mu sehnat tehdy podpultovou krabici Merkuru. Zpočátku mi pomohl poznat, co a jak s ní můžu udělat, a pak to nechal na mně. Vydržel jsem u ní celé dny. I proto jsem v létě rád navštívil majitele této tradiční české firmy Jaromíra Kříže, abych se dozvěděl, jak je to s Merkurem dnes.
Stavebnice Merkur vznikla v roce 1920 ve firmě založené Jaroslavem Vanclem. Původně se jmenovala Inventor, tedy anglicky vynálezce. Název Merkur dostala v roce 1925. Už tehdy byla založena na plechových dílech s otvory pro šroubek a matičku. Rozteč dílků byla deset milimetrů, protože se v té době u nás začalo s metrickou soustavou. Předtím byly jednotlivé dílky stavebnice trochu jiné. Byly to pásky s proliskami, do nichž se zachytil háček z druhého dílu, a tak se model řetězil dál. V Česku je tato značka po celou dobu své existence chráněna patentem. Po roce 1989 šla firma do konkurzu a chtěla ji pohltit zahraniční konkurence. Slávu české značce vrátil až současný management. Vyvinul nové modely a po 35 letech obnovil i výrobu elektrických vláčků v měřítku 1:45
Učitelské povolání pod kůží
„Před zásadním vstupem do obnovy Merkuru jsem dělal ředitele středního odborného učiliště s dvou, tříletými a maturitními obory. Šlo hlavně o mechaniky-opraváře,“ vzpomíná inženýr Kříž na svou učitelskou dráhu. „Potřebovali jsme vybavit odborné učebny, tak jsem se stal propagátorem Merkuru ve výuce. Už tehdy se mi nelíbilo, že se české školství odvrací od tvořivé výuky. Od motorických dovedností a nápaditosti. Bohužel ten trend trvá dodnes. Proto jsem se rozhodl propojit Merkur s názornou výukou. Začali jsme se systematickou výrobou učebních pomůcek.“
Značka Merkur měla dobré renomé, a to i mezinárodní, vědělo se, že s ní vyrůstaly celé generace malých techniků. Modely se nestaví jen podle nějakého návodu, ale můžete vytvořit vlastní originální dílo. Díky tomu vyšly stavebnice Merkur ve srovnání s jinými známými značkami vítězně. „I členové mezinárodního srovnávacího týmu nám potvrdili, že u Merkuru jde o víc. Nabízíme také návod, jak a co postavit, ale děti, a dnes vlastně mluvíme i o studentech a dokonce vysokoškolácích, se dostanou do té fáze, že to většinou po pár pokusech staví podle svých představ. Tedy vlastně jedinečný model, nejen ten, který slepě okopírovali z návodu. A to Merkur umožňuje, dokonce bych řekl, že je k tomu vybízí. Takže z hlediska výchovného vyhráváme,“ usmívá se nadšený majitel Merkuru, jedné z českých rodinných firem.
Vraťme dětem tvořivou hru
Ovšem všechno má své plus i minus. Mnozí Merkuru vyčítají, že je strašně pracný. Je to prý piplačka, než se podaří něco pěkného a funkčního sestavit. Ale řada odborníků, s kterými výrobci nových „krabic“ tento problém konzultovali, je prý ujistila, že právě v tom je kvalita. Nacvakat na sebe pár kostiček umí každý. Ale obrazně řečeno zapotit se, aby něco užitečného opravdu šlapalo, to už chce fortel a nápaditost.
Titíž odborníci z oblasti výchovy a vzdělávání zvedají varovně prst a říkají pozor, aby jediná schopnost manuální zručnosti našich dětí nebyla jen v ukazováčku a palci jedné ruky, kterou střelhbitě, byť s chybami, naťukají esemesku a někomu ji pošlou, nebo jen jezdí po monitoru „chytrého“ mobilu či tabletu a surfují po hotových informacích. Nebudou znát reálný svět, ale jen ten počítačově virtuální.
Nejen naši, ale i zahraniční pedagogové, lékaři, psychologové a další začínají důrazně vybízet - vraťte dětem tvořivou hru. Podporou tohoto názoru by měla být i skutečnost, že čtvrtina našich studentů, kteří si k maturitě zvolili matematiku, nebyla v tomto předmětu úspěšná. Je samozřejmě diskutabilní, zda maturitní parametry odpovídaly kvalitě čtyřleté výuky, ale i tak to o něčem negativním vypovídá.
Proto dnes Merkur v náročnějších stavebnicích, určených hlavně žákům končícím základní školu a studentům, používá i matematické výrazy pro výuku fyziky, mechaniky a podobně. Tak, aby si na modelech mohli představit reálný svět a aby si uvědomili, že matematika není jen bezduché biflování, ale důležitá praktická záležitost.
Nová generace učebních pomůcek
„Začínáme už s předškoláky,“ vysvětluje inženýr Kříž. „To jde především o hru, aby se s naší stavebnicí skamarádili a nebáli se, že je to na ně moc složité. Víte, často slýcháme věty o gramotnosti národa. Každý si pod tím představí, že děti se musí naučit číst, psát a počítat. Málokdo si přitom uvědomuje, že k tomu patří i to, jak umí tyto vědomosti skloubit a využít. Technická gramotnost je k tomu přivede.“
Jaromír Kříž se řídí heslem, že kritizovat školskou soustavu dokáže každý, ale udělat něco skutečně přínosného pro její zlepšení, to je samozřejmě těžší. Proto pracuje velmi systematicky na nabídce smysluplných učebních pomůcek.
Už prvňáčci mají možnost sestavit si ze součástek Merkuru například písmenka, abecedu. Pokračuje se jednoduchými modely, až dojdou k sestavování páky, vah, později třeba i ke kardanové hřídeli, diferenciálu a převodovce. K tomu se přidává stavebnice EMA elektřina a magnetismus, kde se děti naučí u základního elektrického obvodu poznat, kde je zdroj, vodič až po úspěšné rozsvícení žárovky nebo zaznění sirény… Tímto způsobem jim Merkur nabízí přes šedesát pokusů. Učitel dostane samozřejmě popis, který vysvětlí žákům, a mohou se společně pustit do díla. Modely lze smontovat variantně a k tomu je potřeba spočítat si odpor a další veličiny vedoucí k žádanému výsledku, takže už vůbec nejsme jen u hry, ale u praktického využití vědomostí z různých oborů. Stavebnice na sebe navazují.
„Největší chybou současného výběrového řízení na tvorbu učebních pomůcek je nesystematičnost, což samozřejmě vede k nižší úrovni výuky a také nemalému plýtvání prostředky, jež by bylo možné využít daleko lépe a účelněji,“ vysvětluje Ing. Kříž. „Tím nemyslím jen na Merkur, ale, jak už jsem řekl, vidím to i jako bývalý kantor. Ostatně při představování naší nabídky školám učitelé nejvíce oceňují právě návaznost našich stavebnic a možnosti propojovat je podle invence učitelů i žáků a studentů, takže nakonec to vůbec nevypadá tak, že když je první dubnové úterý, všude dokončují tentýž model. Naopak, lze uplatňovat vlastní nápady a dotahovat je do konce.“
Spolupráce s univerzitami
V náročnějších stavebnicích jde už i o statiku, automatizaci, robotizaci a další, suma sumárum o mechatroniku. „Pojďte se podívat,“ zvedl mne majitel firmy ze židle. „Tady to je čidlo, různé druhy motorů a tak dál. Chtěli bychom spolupracovat se středními školami a s jejich přáním vytvářet stavebnice potřebné pro názornou výuku, samozřejmě diferencovaně podle oborů studia, co nejvíce je rozšířit do škol.“
Merkur se domluvil na úzké spolupráci i s Akademií věd ČR. Půjde nejen o výukové pomůcky, ale také o modely pro oblast vědy a výzkumu. „A jak je tomu se zpětnou vazbou? Víte, jak vaše stavebnice školy využívají, jestli neleží zaprášené neotevřené v kabinetu?“ nedalo mi to.
„Uvedu příklad. Spolupracujeme s ČVUT v Praze a několika dalšími technickými univerzitami, kde předvádíme svou nabídku mimo jiné i budoucím učitelům technických předmětů. A oni mají možnost si naše stavebnice ‚osahat‘ a poradí nám slovy - tohle bych měl rád ve třídě, než tam vstoupím před žáky. Nechci jen cosi vykládat, ale musím přece žáky zaujmout, uvědomují si. Od nich čerpáme inspiraci k tomu, abychom nabízeli řady, které si spolu rozumějí a mohou na sebe navazovat.“
„Ale kdybyste všechny pomůcky dělali jen vy v Merkuru, tak na vás nastoupí antimonopolní úředníci,“ namítám.
„To je pravda,“ připouští majitel Merkuru. „My se ale snažíme, aby školy pochopily, že jsme vlastně na stejné vlně. Proto jsem jednal s asociací krajů, tedy zřizovatelů středních škol, s radními, kteří mají na starosti školství, udělali jsme jim prezentaci. A zároveň sledujeme, jak se konečně probouzejí firmy, protože získat kvalitně vzdělaného a tvůrčího technika je až děsivě nemožné. Když to přeženeme, každý chce být manažerem, ale kdo bude vytvářet hodnoty? Proto se naše republika podle mezinárodních výzkumů propadá v žebříčku konkurenceschopnosti. Tisíce absolventů humanitních škol nenajdou uplatnění, zatímco technicky vzdělaní mladí lidé na trhu práce prostě nejsou. To určitě nevypovídá nic dobrého o vzdělávacích nabídkách naší školské soustavy. Ať už státní nebo soukromé. My nabízíme školám pomoc.“
Souhra s počítačem
Nutno dodat, že Merkur se neustále vyvíjí. Řada jeho modelů se dnes dá ovládat počítačem či dokonce mobilem nebo tabletem. Ovšem po odkliknutí vidíte, co se uvnitř přístroje, který jste sami sestavili, děje. Tedy žádný virtuální svět.
„Jde nám o to,“ zdůrazňuje Jaromír Kříž, „aby studenti měli možnost dojít k nápadu, jak ten přístroj vylepšit, zjednodušit a zdokonalit. Odmala musí chápat, že počítač nejsou jen válečné hry, ale i důmyslný pracovní nástroj. Ať se neučí virtuálně střílet, ale ať se naučí počítačem ovládat stroj, který vytváří hodnoty. Učitel by měl říct hele, něco pořádného a užitečného udělej, a pak to uveď do provozu pomocí počítače.“
Co se týče vysokoškoláků, navázal Merkur, jak už bylo řečeno, nejužší spolupráci s pražskou ČVUT. Pedagogové z této vysoké školy přicházejí s nápady, co by modely měly znázorňovat, a zároveň ujišťují, že je daleko lepší, když se to studenti učí na modelech ve škole než na velmi drahých strojích někde ve fabrice, k nimž by je při případné praxi možná nikde ani nepustili. Jde nejen o strojařinu, ale třeba i o stavařinu. Z české stavebnice lze most nejen postavit, ale vypozorovat jeho nosnost a měnit ji, změřit tlak, tah a další prvky pomocí počítače a čidel. Není to úplně přesné, protože je nesmysl používat ke stavebnici čidla za desítky tisíc, ale v modelu jde o pochopení principu. A stává se stále častěji, že firmu kontaktují sami studenti, jak modely vylepšit, čím doplnit.
„To je fajn a snažíme se jim vždy, je-li to skutečně smysluplné, vyhovět a poslat ke stavebnici jimi navržené doplňky, kterými ji mohou svou šikovností obohatit,“ říká potěšeně pan Kříž. „A víme, že kluci, kteří jsou s námi v kontaktu, jsou už vlastně jednou nohou v reálném světě. Nejsou úzce jednooborově a teoreticky našprtaní, ale dovedou přemýšlet o tom, co je čeká v praxi.“
Ing. Jaromír Kříž
Vystudoval Vysokou školu strojní a textilní v Liberci a získal přitom i pedagogické vzdělání. Řadu let pracoval na několika pozicích v Tepně Náchod, mj. se stal ve svých šestadvaceti ředitelem nově zřízeného podnikového učiliště. Po roce 1989 získal v restituci polorozpadlou bývalou tkalcovnu, kde se pokoušel rozjet kovovýrobu. „Pomýšlel jsem na zbytek výborných strojů z Merkuru, kde mezitím produkci zastavili. Řekli mi, že jeden stroj mi nedají, nepronajmou, ani neprodají. Všechno, nebo nic. Rozhodl jsem se pro všechno. Ta značka musí zůstat zachována! Teď se to začíná dařit, i přes všechny problémy a rizika. Odměnou mi bude, až s Merkurem znovu vyroste generace technicky vzdělaných lidí a budoucích vynálezců.“