O zázracích nejen v létě

„Existují dva způsoby, jak žít život. Ten první je myslet si, že nic není zázrak. Ten druhý je myslet si, že všechno je zázrak.“

Albert Einstein

Jak jste prožili léto? To naše grafička Katka vyprávěla, že měla léto plné zázraků. Třeba když s kamarády – dvěma kluky a třemi holkami – odjela na prodloužený víkend brigádničit na faru do Zdic u Berouna. Sekali trávu, natírali okna a parapety nebo dávali vratům nový kabát. A zažili při tom pár obyčejných neobyčejných věcí.

Do vrat se pustila dívčí část výpravy v pátek ráno a dala jí opravdu zabrat. Starý nátěr se držel zuby nehty, ať vzaly špachtli nebo brusku, nakonec skončily u odstraňovacího nátěru. Byl zrovna parný den, a tak když se celá parta vracela z oběda v místní hospůdce, dostala Katka chuť na zmrzlinu. V místní cukrárně bylo však zrovna prázdno, a tak si o ní musela nechat jen zdát. V podvečer, když už začínaly s novým nátěrem, objevila se u nich zčistajasna místní obyvatelka, nanuky v ruce. Prý, když tak pilně v tom vedru pracují, přijdou jim k chuti. Nevěřícně na ni zíraly, a aby toho nebylo málo, byl to zrovna tvarohový „Míša“, kterého má Katka nejradši.

Sobotní večer po práci grilovali a žízeň byla veliká. Jeden z kluků se proto nabídl, že zaběhne do hospody pro pivo. Dlouho se nevracel, protože, jak pak vyprávěl, v hospodě se na pivo stála fronta. Svíral v ruce petku a trpělivě čekal, až na něj přijde řada, když se s ním dal do řeči pán stojící před ním. Kamarád mu vyprávěl, že tu brigádničí na faře, co všechno udělali a jak jsou vyprahlí, tak už se na něj určitě všichni těší… Pán zaplatil své pivo a nahlásil hostinskému: „A to platím taky.“ Tím „to“ myslel 4,5 litru pěnivého moku, které pak s vděčností k onomu dárci zahučely ve vyprahlých hrdlech brigádníků. A aby toho bylo do třetice, ještě ten večer přišel za nimi pan údržbář-včelař a věnoval každému kilovku voňavého medu…

Americký spisovatel William Saroyan napsal: „Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse.“

Někdy to hledání a lákání dobra z úkrytu dá docela fušku, někdy to jde samo. Záleží však jen na úhlu pohledu, protože malých velkých věcí, které stojí za vyzdvihnutí, je kolem nás neustále přehršel, spíš nám na ně v AGE nezbývají volné stránky.

Je to jako v tom vtipu, kde jdou dva chlapíci po ulici a leje jako z konve. Ten usměvavý se ptá, proč se ten druhý tak mračí:

„Ale to mě štve, že prší,“ zní odpověď.

„Já jsem rád,“ poznamená smíšek.

„Proč, prosím vás?“

„Protože by pršelo stejně, i kdybych nebyl rád, tak jsem radši rád.“

Tak buďme rádi a nezapomínejme se na sebe usmívat, bude nám všem líp.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2017 na straně 5.