Skauti na celý život aneb I dospělí si mohou hrát

Na úplném začátku musím přiznat: tohle povídání nebude objektivní. Jsem skautkou od svých patnácti let, skautů si vážím a obdivuji všechny, kteří se věnují dětem. Pokud toto hnutí člověka správně chytne, stane se skauting životním postojem, který ho provází životem. Pro ty, co je neznají, bych zdůraznila základní myšlenky spojující skauty celého světa: přátelství, čestnost, touha pomáhat, láska k vlastní zemi, k jiným národům, k přírodě. Na skautingu je krásné, že nemusí končit dětstvím. A vztahů, které nás provází od dětských let až do stáří, si musíme považovat.

Na skautingu je krásné, že nemusí končit dětstvím.

Místa činu: Vyškov a Wyszków

Mládí jsem strávila ve Vyškově na Moravě. Měli jsme štěstí, že jsme zažili alespoň krátký čas skautingu po roce 1968. Ačkoliv jsem pak žila od svých dvaceti let v Čechách, ráda se poslední dobou mezi své moravské skautské kamarády vracím. Starší a pokročilí se stávají tzv. oldskauty.

Ve Vyškově je zhruba dvacet oldskautů, kteří se pravidelně scházejí a pořádají společné akce. Setkala jsem se zde mimo jiné i s přátelstvím, které přesahuje české hranice. A právě o tom bych vám ráda vyprávěla společně s třemi skautskými kamarády: Jiřím Wolfem a Bohušem Zedníkem z Vyškova na Moravě a s Piotrem Adlerem z Wyszkówa v Polsku.

O tom, že je Vyškov na Hané, všichni víme. Až donedávna jsem však netušila, že existuje ještě jedno město podobného jména. Wyszków je srovnatelně velké polské město asi šedesát kilometrů severovýchodně od Varšavy. Ani je neminul neblahý osud mnohých polských měst: po válce se sem nevrátila polovina obyvatel, převážně židovských. Město bylo rodištěm Mordechaje Anielewicze, který byl vůdcem povstání ve varšavském ghettu.

Ale teď raději zpět k přítomnosti, která je mnohem příjemnější.

Náhody neexistují

Jak tedy došlo k propojení dvou měst s obdobným názvem? „K prvnímu setkání došlo náhodou v naší skautské klubovně ve Vyškově. Psal se rok 2002 a my jsme jako každoročně pořádali v klubovně mikulášskou besídku,“ zahajuje Jiří. „Skupinka polských přátel, které upoutala naše klubovna se skautským symbolem, vešla dovnitř a zcela spontánně jsme se spřátelili. Při písničce hrané na kytaru a veselé zábavě jsme si zkrátka padli do oka. A tak začala naše oboustranná upřímná setkání.“

A co k tomu za polskou stranu dodává Piotr? „Našim životům často pomáhá náhoda. Tak to bylo i s naším přátelstvím. Když jsem byl spolumajitelem a novinářem wyszkówského týdeníku Nowy Wyszkowiak, dostali jsme nápad napsat o moravském městě, které se jmenuje stejně jako naše město Wyszków. A tak jsme se v předvánočním čase rozjeli do Vyškova. Při večerní procházce v parku jsme na bráně uviděli skautskou lilii. Vešli jsme dovnitř, kde vyškovští oldskauti právě zpívali vánoční koledy. Když jsme sdělili, že jsme z Polska, okamžitě změnili repertoár a zazpívali polskou píseň Z młodej piersi się wyrwało. Hned jsme se cítili jako doma mezi přáteli. Naše první setkání trvalo dvě hodiny a při loučení nám tekly slzy. Srdce pozná přátele okamžitě.“

Srdce pozná přátele okamžitě.

Cesty za novými přáteli

Poté, co si obě skupiny porozuměly, přišla touha se vzájemně více poznat. Došlo na návštěvu vyškovských skautů ve Wyszkówě, přátelství se utužilo a ze vzájemných setkání vznikla každoroční prázdninová tradice. Skupiny z obou Vyškovů se setkávají na týden sudý rok v Polsku a lichý rok v Čechách či na Moravě. Dnes již zhruba patnáctiletá zkušenost všechny naučila připravit skutečně poutavý program, hravý a zajímavý.

Když jsem jela před pár lety poprvé na setkání do Polska, čekalo mě krásné překvapení. Chystala jsem se na prázdninové lenošení, a přivítal mě týden nabitý programem. I dospělí si mohou hrát. A jak pěkně!

Jeden příklad za všechny. „Rozdělte se na tři skupiny, každá dostane tři krátké povídky a do večera je zdramatizuje,“ pravil Piotr a tvářil se, že to je úplně normální požadavek. Já snad budu hrát na stará kolena divadlo? Všechno se ve mně vzepřelo.

Úžasná atmosféra příprav mě však záhy dostala. Vymýšleli jsme každý pohyb, každou větu a snažili se, aby hlavní byl všudypřítomný humor. Večer se dostavilo ještě jedno překvapení, vyplývající z mé neznalosti. Ukázalo se, že všechny ty krátké, sžíravé a lehce politicky zabarvené příběhy nejsou náhodně vybrané. Napsal je polský autor Konstanty Ildefons Gałczyński. Celý večer byl věnován tomuto zajímavému spisovateli, z jehož pera vznikly v roce 1946 satirické dramatické miniatury Teatrzyk Zielona Gęś (Divadélko Zelená husa). Ještěže jsem si díky internetu mohla své mezery po návratu domů doplnit.

Sto společných dnů

„Od prvního setkání ve Wyszkówě už proběhlo dvanáct dalších. V Polsku jsme mimo Wyszków a Varšavu navštívili několik regionů. Na Mazurských jezerech jsme na kajacích splouvali říčku Czarnou Hańczu a přilehlá jezera. Přímořská oblast Kašuby nám dala možnost navštívit historická města Malbork a Gdaňsk. V zemědělské oblasti Kujawy jsme bydleli u jezera na statku a obdivovali historické město Toruň. Jihovýchodní oblast Roztocze nedaleko ukrajinských hranic byla zdánlivě opuštěná. Blízký lesopark však skrýval sjízdnou řeku a spoustu cyklostezek. Ani zde nechybělo město s bohatou historií: Zamość. Navštívili jsme Bělověžský národní park nebo severní pobřeží Baltského moře v Krynici Morské.

U nás jsme polské přátele kromě okolí Vyškova pozvali do Jeseníků, na jižní Moravu s návštěvou Znojma a Lednice. Na řekách Vltavě a Otavě jsme si užívali společnou plavbu na raftech. Navštívili jsme Brno, Prahu a další města. V roce 2015 byl místem našeho setkání Český ráj.

Strávili jsme spolu bezmála stovku dní s rozmanitým programem. Hlavně se hodně povídalo o všem možném. O tom, jak se žije v Česku a v Polsku, o skautingu, o našich zájmech a koníčcích, ale i o našich osobních starostech a radostech. Prožili jsme toho společně už mnoho,“ shrnuje skaut Bohuš.

Aby skauti nevyhynuli

„Samozřejmě jsme se vždycky věnovali i setkáním dětí a podpoře dětského skautingu. V rámci naší družby s polskými přáteli probíhají dodnes. Naše děti se účastní skautských závodů ve Wyszkówě a snažíme se, aby tu našly přátele na celý život jako my,“ konstatuje Jiří s tím, že se uvidí, jak to bude dál, protože k setkávání musí být přirozená oboustranná vůle a přátelství se musí pěstovat. Ostatně jako všechny lidské city.

Jistě vás, milí čtenáři, zajímá, jak se spolu domlouváme, zda umíme jazyky svých kolegů. Neumíme. Polština a čeština naštěstí nezapřou své kdysi společné kořeny. Vezměte české slovo, přisypte do něj nějaké to sz, rz, dvojité w, ie a podobné dvojhlásky a máte slovo v polštině. Historicky to bylo pravděpodobně obráceně. Čeština slova spíše zjednodušovala, spřežky měnila v háčky a dvojité samohlásky v čárky nad písmenem. Nicméně výsledkem je, že si rozumíme, ačkoliv každý mluví svým jazykem. Možná, že jsme se za těch pár let už nějaká slova navzájem i naučili. Pokud nerozumíme, přijdou na řadu ruce. A při přípravě programu pomůže strýček Google se svým překladačem.

Také letos se těšíme na společně strávený týden. V době, kdy se pro vás tento časopis tiskne, budeme v Pavlově pod Pálavou poznávat nejen historii Mikulova a lednického areálu, ale i současnost vinných sklípků v okolí. V Polsku vinná réva nestíhá dozrát, a tak se kolegové na sklípky moc těší. Provázet nás bude Věstonická Venuše, kterou si, jak doufáme, odveze každý vlastnoručně vymodelovanou z hlíny. My z Česka (kromě Moraváků z Hané jsme součástí vyškovského oldskautského oddílu i tři odstěhovavší se do Čech) neseme tento rok břímě zodpovědnosti za program. Držíme si palce, aby i letos naši polští přátelé nejen přijížděli natěšeni, ale i odjížděli spokojeni.

A na závěr mi dovolte jedno doporučení: nebojme se kamarádit přes hranice. Obzvlášť Poláci k nám mají hodně blízko. Dnes každý žehrá na to, že telefony, maily, sociální sítě a jiné technické vymoženosti mohou za to, že se lidé méně schází a méně se společně baví. Věřím, že opak bude pravdou. Skautský oddíl si můžete nahradit jakýmkoliv jiným spolkem, který sdružuje lidi podobných zájmů. Myslím, že všichni mohou zažívat podobná dobrodružství. Stačí jen chtít a něco pro to dělat.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2017 na straně 8-12.