O nepálských láskách aneb Důležité je nebát se neúspěchu

Neúspěch za neúspěchem – tak nazývá svoji cestu Michaela „Mysha“ Gautam, úspěšná podnikatelka a také provozovatelka a hlavní sponzorka domova pro desítky opuštěných dětí v Nepálu. Máma tří dětí, která na mateřské se dvěma dětmi za zády vybudovala firmu s obratem až 50 milionů korun, je vášnivou propagátorkou teorie, že světu nejvíc prospějeme, jestliže budeme dělat to, co nás naplňuje. I kdyby to na první pohled vypadalo jako omyl.

Začalo to u váhy

„Dokázala jsem věci, o kterých mi mnozí tvrdili, že jsou nemožné. S kojencem na rukou jsem založila e-shop s módou z Nepálu a vydělala miliony. Za ty jsem otevřela dětský domov pro opuštěné děti. Dnes miluju svůj život se vším všudy. Našla jsem harmonii mezi prací a rodinou. Cestujeme, poznáváme svět, podnikám a cítím, že realizuji své poslání na Zemi,“ vypráví Michaela v Praze u skleničky vína a já se zajímám, kde to všechno začalo a jakou cestu musela posledních devět let ujít.

Na začátku byla prý chuť cestovat a zkusit delší dobu žít ve třetím světě. Nejprve chtěla do Afriky, ale nakonec ve svých dvaadvaceti odjela do Nepálu učit angličtinu s cílem hlavně zhubnout. „Samozřejmě všechno dopadlo jinak. Nezhubla jsem, ale mé srdce si získaly místní opuštěné děti. Vrátila jsem se domů s touhou něco pro ně udělat, aby měly šanci na lepší život. Zajistit jim zázemí a kvalitní vzdělání, což je pro mnoho z nich největším snem,“ usmívá se Michaela.

Zn.: Hledám důvěryhodného Nepálce

„Založit u nás neziskovou organizaci je mnohem snazší než založit domov pro opuštěné děti v Nepálu. Překonat spoustu místních nejen legislativních překážek znamenalo najít důvěryhodného Nepálce, který to celé zastřeší, protože jako cizinka jsem to sama udělat nemohla. Než se tohoto poslání ujal můj současný manžel, prošla jsem si různými peripetiemi, mezi nimiž nechybělo ani vydírání,“ vzpomíná na své první kotrmelce.

Co ji tedy přimělo, aby to nevzdala? „Vlastně ani nevím, pro mě to bylo úplně přirozené. Na začátku jsem vlastní děti neměla, ale děti jsem měla vždycky ráda a chtěla jsem nějaké adoptovat. Toho plánu jsem se nevzdala, i když mám už dnes tři svoje. Nepálské opuštěné děti, které jsem poznala, jsem si zamilovala a chtěla jsem jim pomoct. A dnes za ně i celý projekt cítím velkou zodpovědnost. V dětském domově končí v Nepálu podobné děti jako u nás, s tím rozdílem, že tam často alespoň jednoho rodiče mají. Ten se ale o ně nemůže nebo nechce postarat a pak se v lepším případě přesouvají od jednoho příbuzného k druhému a místo do školy chodí pracovat na pole, v horším případě jsou na ulici a žebrají,“ vysvětluje Mysha, jak se žije dětem na druhém konci světa. V jejich dětském domově se starají o několik desítek dětí. Ti, kteří jím prošli před téměř deseti lety, jsou teď již dospělí, naučili se dobře anglicky, mají za sebou maturitu a mnozí z nich dál studují, což je u většiny nepálských dětí nedosažitelný sen.

Podnikání s čistým srdcem

Ještě před tím, na úplném začátku, byla touha podnikat, stát na vlastních nohách. Když se Michaela vrátila zpátky do České republiky, došla k tomu, že se pomoci nepálským dětem chce věnovat naplno, ale že jí připadá nefér brát si plat z peněz, které by poslali případní sponzoři na dětský domov. Proto založila internetový obchod s nepálskou módou, který živí nejen ji, ale současně ziskem z prodeje také z velké části financuje dětský domov. A přitom se podařila ještě další skvělá věc: přirozeně vytvořit férový obchod, a dát tak práci a spravedlivou mzdu nepálským švadlenám.

Naplnilo se, čemu Mysha celým srdcem věří: musíte prodávat něco, o co lidi stojí. Dávat hodnoty. Podnikat s čistým srdcem, ku prospěchu světu. O tomtéž byl ostatně po celý život přesvědčený i Tomáš Baťa, v mnohém její velký vzor: „Dobrý obchod je takový, který přinese užitek všem zúčastněným stranám.“ A funguje to!

Myshu na její cestě drží, že dělá to, co miluje. Jakou zkušenost za uplynulé roky udělala? „Jako každý, kdo se pustí vlastní cestou, jsem zjistila, že první krok je těžký, ale těžkých jich může být i sto milionů a důležité je vytrvat. Řídím se rčením, že nakonec vždycky všechno dobře dopadne. A jestliže to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.“

Ale ještě zpátky k podnikání. Jak je možné ho skloubit s výchovou dětí? Mysha má na to jednoznačný návod: „To nejzásadnější bylo pro mne vyrovnat se s tlakem okolí, ale hlavně se svým vlastním přesvědčením o tom, co to znamená být ‚správná matka‘, že naší společností nastavené modely nemusí být nejlepší pro každého. Poznala jsem, že spokojená matka je pro celou rodinu mnohem lepší než ‚dokonalá‘ uštvaná a frustrovaná žena. Zjistila jsem, že čas, který věnuji tomu, co miluji, a přitom stoprocentně naslouchám vlastním dětem, se zvláštním způsobem násobí. A ráda bych inspirovala další ženy, že je možné jít vlastní cestou a být šťastná.“

Poznala na vlastní kůži, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Neúspěchy bere jako informace. V životě totiž neplatí, že „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, život žádná cvičiště nemá. Zastavit se, neriskovat – to je cesta, jak se vyhnout selhání, ale je to jako stát na pouti, koukat na atrakce a žádnou nezkusit.

Poznala, že je v pořádku to občas „nedávat“, protože ani ti nejsilnější z nás nejsou silní celý život. „Nepředstavujme si život jako jeden velký happy end, každý z nás bojuje s vlastními limity a překážkami.“ A jak nám prozradila, musela se například vyrovnat s rozpadem prvního vztahu, při prvních charitativních pokusech v Nepálu ji obrali, prodělala na špatné investici, málem jí zkrachovala firma a někdy ji přepadne strach...

Momentálně píše knihu Mé nepálské lásky, která vypráví o její cestě. Měla by vyjít ještě letos. Chce inspirovat a motivovat ty, kteří o to stojí. A má další velké plány. Například ještě více rozvinout v Nepálu férové dílny s originální módou a založit vlastní školu.

Tak přejeme do všeho hodně štěstí a radosti!

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 / 2018 na straně 16-18.