Bali, země úsměvů: Úcta a pokora na každém kroku
Celý ostrov Bali vyplňují pohoří. Jen jakoby lehkými zářezy dláta jsou v něm vytvarovány všudypřítomné sopky, čoudící komíny zemského jádra. Vlhkost vzduchu by se dala krájet, dešťová sezona zde trvá od poloviny listopadu do března. Čekali byste, že uhasí ty živoucí chřtány země, ale aby to zklidnilo sopku Agung, nejvyšší bod ostrova o nadmořské výšce 3142 metrů, na to je Bali příliš horké a déšť příliš teplý. Prší nárazově a vydatně, vše hraje barvami a jen odstínů zelené je nespočet. Z cest se stanou řeky a samotná koryta řek se naplní po okraj.
„Přišla řeka,“ řekla Katka, když jsme spolu seděly na terase jejího pronajatého obydlí v bezprostřední blízkosti sopky Agung. Koryto řeky se pod jejím domem z ničeho nic naplnilo vodou... znamení toku života. Kateřina se rozhodla zůstat na Bali, a to v oblasti Amed, pomáhá pronajímat dva bungalovy, které patří místní rodině. S balijským přítelem zde založili Arteast House, který je útočištěm kreativních lidí, co se nebojí tvořit. Tato oblast je výjimečně nádherná, v hornatých pralesích jsou zde ukryté posvátné chrámy, které hlídají opice.
Obyvatelé Bali vyznávají až z 90 procent speciální odnož balijského hinduismu. Toto náboženství je velmi mírumilovné, místní ženy obětují nadpřirozeným bytostem rýži, čerstvé květiny a vonné tyčinky na prazích domů, aby rodině zajistily klid a mír. Úcta a pokora vůči přírodě a člověku je to, proč Bali zůstává jedním z nejvyhledávanějších míst na světě.
Kateřina se tu rozhodla také pomáhat dětem a rodičům, kteří museli opustit své domovy kvůli hrozbě nedalekého Agungu. Když jsme ji navštívili, lidé byli ještě v evakuačních táborech, protože sopka stále není klidná. Na terase jejího domu občas ulpívá černý prach ze sopečných erupcí a čas od času se zatřese země. S dětmi, které k ní dochází, vymýšlí řadu programů a tvoří umělecké předměty. Ty si pak děti samy mohou i prodat.
Kateřina Boháčová (33)
Vyučila se zlatnicí a pět let pracovala v rámařství. Pak odjela na dva roky do Anglie, živila se jako chůva či pomocná síla v restauracích a naučila se angličtinu. Po návratu pracovala jako asistentka v investičních společnostech. Ovšem srdce ji táhlo jinam. Po první návštěvě Asie před 17 lety zatoužila více ochutnat tamní život. Před dvěma lety navštívila Thajsko a vloni odjela na Bali, kde se usadila. Jak sama říká, „tvořím, sdílím život, úsměvy a cítím, že žiju na plný plyn… s velkou pokorou a respektem.“
„Na Bali si vás to najde, chvíli počkáte a ono se něco vždycky v pravý čas stane. Děti si ke mně přišly samy pro pomoc, když do domu, kde žiji, přestali jezdit turisté. Můj čas tedy nebyl promarněný čekáním a strachem ze sopky,“ říká s doporučením, že když se bojíte o sebe, zkuste pomáhat druhým. Ale obavy tu stále panují. Erupce sopky nejsou sice v současné době velké, ale obyvatelé se stále bojí výbuchu. Symbolika v jejich tancích a dennodenním uctívání je úzce spjata s přírodou a rodinným soužitím.
Za zmínku stojí okolí nedaleké, také činné sopky Batur, které je od roku 2012 společně s dalšími lokalitami na ostrově chráněno UNESCO jako světové kulturní dědictví pod společným názvem „balijská kulturní krajina Subak“. Batur měl od šedesátých let víc než čtyřicet silných erupcí, a to některých tak fatálních, že zničily celou vesnici a usmrtily bezmála tisícovku lidí.
Obyvatelé Baturu organizují každých deset let ceremoniál, aby si zajistili klid sopky: vystoupají proto na její vrchol, obestoupí ji dokola, aby jí vytvořili posvátný sarong, a do hlavního kráteru obětují živá zvířata, od posvátných krav přes prasata po slepice, podle toho, kdo je jak majetný.
Když se bojíte o sebe, zkuste pomáhat druhým.
Ač je Bali turistickým rájem, řada lidí zde trpí chudobou, a přesto je to nejšťastnější země světa. Vůně vonných tyčinek, zpěv ptáků, hudba, obětiny, úsměvy... Když přijedete na Bali, změní se vám tvář, ne nadarmo se říká „Bali ‒ ostrov úsměvů“. Všudypřítomné služby, kdy nemůžete využít všech nabídek, od přepravy přes masáže až k výbornému pohostinství, vtipně glosují „maybe next life“. Vždyť štěstí je stav mysli. A to je důvod, proč i lidé z bohaté Evropy opouštějí domovy a hledají smysl svého bytí na tak vzdáleném ostrově. Popřejme tedy Bali, ať trochu zchladnou hory, ale nevyhasnou lidská srdce a ať se děti mohou vrátit do svých obydlí a ať z nich v bezpečí vyrůstají další generace šťastných lidí... Suksma Bali.
O balijské dívce Erně
Erna za mnou přišla ještě se třemi dalšími mladými balijskými dívkami krátce po mém příjezdu do Amedu. V té době prodávaly náramky na pláži turistům, aby si vydělaly na školu a pomohly i své rodině. Na Bali si děti musí do školy kupovat uniformy a ostatní pomůcky, stát jim nic nehradí, a tak to rodinu, která chce svým dětem poskytnout kvalitní vzdělání, stojí spoustu peněz. A to si mnohé nemohou dovolit. Některé balijské děti mají štěstí, že jim pomůže s náklady na vzdělání rodina z Evropy, Austrálie nebo odjinud.
Erna a její kamarádky byly první, které se mnou začaly tvořit, a pak jsem dostala nápad udělat workshopy pro děti. S děvčaty jsme jezdily i do evakuačních kempů. Erna si během krátké doby našla přítele, naše společné akce jí pomohly postavit se na vlastní nohy.
Nedávno jsem Erně byla na svatbě, balijské dívky se vdávají velmi brzy. Čeká miminko, ale tím to nekončí. Neuvěřitelně mě potěšila, že začala i se svým manželem vyrábět košíky a tácky pod čaj či kávu. Když je k nám přivezli, hosté si hned jejich výrobky nakoupili a podpořili je. Obdivuji Erninu vytrvalost v nových věcech a energii, jak se snaží pomoct celé své rodině. Její maminka čeká každou chvíli další dítě, sestra porodila před několika měsíci, tatínek je rybář. Jejich rodina drží neuvěřitelně pohromadě, což je také základem balijské kultury, které si moc vážím.
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 / 2018 na straně 36-38.