V Březové jsou školy pro radost aneb Srdce s poselstvím

„Včera mi volali z Prahy, aby mi oznámili, že jsme vyhráli mimořádnou cenu v soutěži Srdce s láskou darované.“ Tak zněla jedna z vět v písemce z češtiny, kterou pro osmáky z Březové připravila paní učitelka Ivana Tálská. „Všichni pár vteřin přemýšleli nad větnými členy, ale vzápětí jim došlo, jaké sdělení je v textu schováno,“ prozrazuje sympatická češtinářka. Ve třídě propukla obrovská radost. A písemka? Z té nakonec sešlo.

Srdce s poselstvím, které zdejší školáci poslali do naší soutěže, a zprávy o tom, že tady, v Bílých Karpatech, se učí děti z celého světa, pro nás byly velkým lákadlem a důvodem, proč jsme chtěli zdejší školu vidět na vlastní oči. Vydali jsme se tedy až za Uherský Brod, do malé obce pod Lopeníkem, kde kopce právě zářily svěží jarní zelení. Přesný název cíle naší cesty zněl: Školy Březová – střední odborná škola, základní škola a mateřská škola.

Paní učitelka Tálská nás zavedla přímo za „našimi“ osmáky do počítačové učebny. Nebyla to ale klasická třída, spíš taková větší, přívětivá a útulná místnost s kuchyňkou propojená s dalšími prostory školy. Za rohem u pracovního stolu seděla paní zástupkyně a z vedlejších dveří vybíhali šesťáci se štětci a barvičkami na hodinu výtvarné výchovy.

„Jsme moc rádi, že jsme ocenění získali, a už se těšíme do Prahy,“ říká s úsměvem čtrnáctiletá Bětka. Dozvídáme se, že právě ona a Martin byli hlavními „hybateli“ celého projektu. Ten se skládal z působivého textu Poselství lidem a z neuvěřitelně zajímavého hlavolamu, který při troše šikovnosti dokáže „vydat“ červené srdce.

Třetí Srdce vytištěno na 3D tiskárně

Škola z Březové se zúčastnila už tří ročníků naší soutěže. Srdce tvořili děti ze školní družiny i žáci prvního stupně základní školy. Letos se zadání chopila desetičlenná třída osmáků. „Na všem pracovali sami, já jsem je jenom vedla,“ popisuje paní učitelka Tálská.

Právě ona je tou osobou, která soutěž dětem poprvé před čtyřmi lety ukázala a podporuje je při vymýšlení, debatách a tvorbě.

Není divu, že ji žáci „berou“. Tato milá blondýnka pochází z Dolního Němčí a v Březové učí češtinu a občanku už osm let. To, že je škola jiná, ji prostě baví. „Není tu tradiční kabinet, tradiční sborovna. Pořád se učíme nové programy, rozvíjíme se, hledáme. Připravujeme nejrůznější prezentace, videa a různé výukové materiály. Můžeme si tvořit po svém. A když to baví nás, baví to i děti.“

Zajímalo nás, jak letošní soutěžní dílko vznikalo. „Nejprve si všichni společně vytvořili myšlenkovou mapu – to je forma zápisu, kterou děti běžně využívají v mnoha předmětech – a pak hodně diskutovali o tom, jak by poselství lidstvu mělo znít. Každý tvořil svůj příspěvek, svůj malý díl pro výsledný text,“ popisuje Ivana Tálská. „Byla jsem šťastná, když jsem se dozvěděla, že děti získaly ocenění a mohou vidět, že to, co dělají, má smysl a získá pozornost i někoho dalšího.“

Martin navrhl hlavolam, a to rovnou ve 3D programu, v němž je jako doma. „Využívám 3D modelování pro tvorbu videí. Je to můj velký koníček. Stříhám videa a většinu 3D modelů, které v nich používám, si dělám sám,“ popisuje nadšeně. „Také dělám úpravy fotek a tvořím různá loga. Všechno jsem se naučil ve škole,“ doplňuje a ukazuje nám na monitoru 3D model hlavolamu. Ten pak děti vytiskly na 3D tiskárně.

Osmáci zvládají nejen 3D modelování, umějí také pracovat s Photoshopem, s vektorovou grafikou, a jak už jsme zmínili, stříhat videa. „3D modelování a 3D tisk se u nás učí už šesťáci,“ potvrzuje mladý učitel Andrej Ševčík. „Všiml jsem si, že je právě tohle baví nejvíc. Líbí se jim, když mohou pracovat s 3D modelem v prostoru.“ Andrej vystudoval dvě vysoké školy v Brně a do Březové pravidelně jezdí, aby pomáhal dětem rozvíjet jejich kreativitu v hodinách výtvarné výchovy a vizuální tvorby. A jak žáci své počítačové znalosti využívají? „Sama jsem si vytvořila výukové video do češtiny, umím si upravit fotky – například přidat světlo, odstranit rušivé objekty,“ zmiňuje se jen tak mimochodem Bětka.

Školáci v Březové však netráví svůj volný čas pouze u počítačů, mají spoustu dalších zájmů. Překvapilo nás, kolik knih mají přečteno a jak rádi otvírají další a další. Čtou doma, po příchodu ze školy i venku na zahradě. Venku také cvičí, jezdí na in­linech, hrají fotbal, jezdí na kole. Okolní krásná příroda k tomu doslova vybízí. Někteří se společně s rodiči starají o domácí zvířata, někdo rád fotí, někdo chodí na houby. Všichni nám nadšeně vyprávěli o svých zálibách a ve třídě vládla pohoda.

Můžeme si tvořit po svém. A když to baví nás, baví to i děti.

Tisícovka dětí v malé škole na konci světa

Zajímalo nás, kde jsou a jak školu „na dálku“ studují všechny ty další děti. Prý jich je celkem tisíc! Vydali jsme se tedy přímo za panem ředitelem.

„Ano, je to tak, opravdu máme tisíc žáků. Rozhodl jsem se totiž z nevýhody udělat výhodu. Dětí bylo málo, museli jsme si je najít,“ řekl nám hned ve dveřích své pracovny ředitel školy Ludvík Zimčík.

Ve školství působí 36 let a za tu dobu získal zkušenosti jak ve vedení velké základní školy, tak na škole střední i vysoké. Do Březové přišel v roce 2001, kdy zdejší malotřídka byla víceméně odsouzena k zavření, protože počet dětí klesl na třiatřicet.

Indiánské jméno zdejšího pana ředitele by však s největší pravděpodobností mohlo znít „Ten, který dělá všechno jinak“. A tak díky netradičnímu přístupu k pedagogické práci, rodičům, dětem a učitelům vybudoval Ludvík Zimčík školu, která už deset let umožňuje individuální vzdělávání na prvním i druhém stupni a vyhledávají ji rodiče z různých míst naší republiky i ze světa. Nově zde vznikla i Střední odborná škola – kombinované lyceum, které má nyní už 70 žáků. Díky tomu mají tady skoro na konci světa školu, která je sice na první pohled malá, chodí do ní necelých 200 žáků mateřské a základní školy, avšak celkem k ní patří dětí celá tisícovka!

Svůj věhlas si škola získala hlavně díky zázemí a podpoře, kterou dokáže „na dálku“ poskytnout. V Březové totiž nezůstali jen u povinného přezkušování svých žáků.

Pro děti a jejich rodiče připravili rozsáhlou internetovou školu se spoustou výukových materiálů, seřazených od prvního do devátého ročníku, rozdělených podle předmětů a naplánovaných do jednotlivých měsíců. Vše slouží rodičům a je na nich, zda materiály využívají nebo ne.

Aspoň na chvíli chodit do skutečné školy? Ano, přijeďte!

Učitelé připravují výuková videa, která jsou na několika YouTube kanálech, a ve svém rozvrhu mají také on­line hodiny, na které se mohou děti pomocí odkazu jednoduše přihlásit. „Děti, které mají individuální výuku, k nám ale mohou také přijet a chodit nějakou dobu do školy. Zrovna dnes k nám dorazily děti, které žijí dlouhodobě v zahraničí, ale nyní budou v Březové chodit celý měsíc do naší školy,“ usmívá se Ludvík Zimčík.

Učitelé z Březové vyjíždějí přezkušovat své žáky do Prahy i do Brna, tak, aby jim vyšli vstříc a byli nablízku. Děti ze zahraničí jsou přezkoušeny přes Skype. Termíny přezkušování rodiče znají už v srpnu, mohou si proto všechno s velkým předstihem naplánovat.

Individuální výuku využívá šest různých skupin dětí. Sportovci, výtvarně či hudebně nadaní žáci, děti, které ve školách zažily něco nehezkého, děti, které mají například specifické poruchy učení nebo poruchy autistického spektra, děti rodičů, kteří mají velmi vyhraněný názor na úroveň běžného českého školství. A další skupinou jsou děti rodičů s vyhraněným náboženským názorem.

„Máme žáky i na Filipínách, ve Vietnamu, v Číně, Indii, Austrálii a také v mnoha evropských zemích,“ vyjmenovává postupně ředitel. „Od března minulého roku máme podepsané memorandum o spolupráci s naším Ministerstvem zahraničních věcí. Čeští diplomaté a diplomatičtí pracovníci mají ve světě asi 250 dětí a my jim pomáháme hlavně s češtinou na základní a nyní nově i na střední škole,“ doplňuje ředitel.

Velké plány: nové patro a školní autobus

O prázdninách zdejší škola rozhodně neusne. Chystá se její rozšíření o celé nové patro! A hned v září bude nová část otevřena a uvedena do provozu. Ve spolupráci se starostou obce však spřádá pan ředitel i další plány. V okolních obcích jsou rodiče, kteří by byli rádi, kdyby jejich děti mohly do březovské školy chodit, jen je nemá kdo ráno vozit přes kopce. A tak bude jezdit školní autobus.

„Rádi bychom také měli vlastní pedagogicko­psychologickou poradnu,“ svěřuje se pan ředitel. „Řada dětí, které z nějakého důvodu odešly ze své původní školy, mají často problémy s udáním ze strany školy na OSPOD a rodiče se potýkají s řadou problémů. Než děti přijmeme, musíme mít vyjádření odborného pracoviště. Chtěli bychom tyto problémy minimalizovat.“

Hlavně si člověk nesmí myslet, že když je starší, tak je lepší

Celý projekt je důkazem toho, že pokud se spojí vedení školy se starostou obce a zastupitelstvem, obklopí se skvělým kolektivem a vtiskne svým vizím dostatek pozitivní energie, přestávají platit staré vzorce a škola se stává místem, kam děti i učitelé chodí opravdu s radostí. Kde se každý den děje něco nového a naplňují se nové vize a přání.

„Mám tady skvělé učitele a učitelky, kolikrát zírám, co za poklady se v nich skrývá. Vždy, když sem nějakého dalšího pedagoga beru, přemýšlím o tom, zda k nám zapadne lidsky a čím nás může obohatit. Jsem rád, že zde učí mladí lidé, nebojím se dát jim kompetence, vedu je k tomu, aby žáka brali jako partnera. My jsme ve škole kvůli dětem, není to naopak,“ uzavírá osvícený ředitel školy naši návštěvu.

Text a foto: Vlasta Piskačová

Článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2018.