Kdy začít s dětmi mluvit o penězích? A kdy jim dát kapesné?

Marcela Lesková je zkušenou finanční poradkyní ve finanční skupině Partners. Když se k ní dostalo několik zadlužených klientů s finančními problémy, pochopila, jak důležitá je prevence a finanční gramotnost. Proto teď navštěvuje školy, od základních až po vysoké, a předává finanční znalosti mladým generacím. „Čím dřív mladí pochopí, že se mají o své peníze svědomitě starat a dávat svému finančnímu rozpočtu pravidla, tím snáz mohou dosáhnout období finanční nezávislosti,“ vysvětluje.

Dá se o Češích říct, že jsou finančně gramotní? A jak moc?

Finanční gramotnost má z mého pohledu dvě zásadní složky. Ta první je dovednost nebo možná návyk plánovat důležité milníky v životě dopředu a být na ně finančně připraven. Takovým milníkem může být pořízení vlastního bydlení, koupě auta, dovolené, ale i zabezpečení se na důchodový věk. Když to jednoduše shrnu: mít rodinný rozpočet pod kontrolou v každé fázi svého života. Z mé praxe vychází, že v tomto bodě většina rodin i jedinců pokulhává a neví si s ním rady. Nemají například žádné pravidlo, podle kterého se řídí při vedení rodinného rozpočtu.

Druhou součástí finanční gramotnosti jsou pojmy a výpočty spojené s penězi a úkony na finančním trhu. Tato složka finanční gramotnosti je na vzestupu. Nicméně finanční gramotnost je komplexní dovednost, a tak jedna složka bez druhé fungovat nemůže.

Myslí Češi na budoucnost? Mají našetřeno?

Je to člověk od člověka, někdo přebírá zodpovědnost za svůj život a chce si splnit své cíle, a tak si na ně svědomitě šetří. Spousta však podléhá utrácení a na svou budoucnost nemyslí.

Proč to tak je? Jak to, že nemají strach, že najednou nebudou mít peníze?

Lidé se často rozhodují impulzivně, pocitově, bez rozmyslu a uspokojují okamžitě své potřeby, tedy nakupují. S časovým odstupem pak mají špatný pocit z neuvážených rozhodnutí a přicházejí i pocity strachu. Zdravý finanční rozpočet je o disciplinovaném plánování, a to je úplným protikladem impulzivního nakupování. Je celkem běžné, že mladí lidé po roce v práci nemají naspořeno víc než 5000 korun i přesto, že ještě bydlí u rodičů a jejich nezbytné výdaje jsou minimální. Často se mi svěřují s pocitem jakési „bezmoci“, že nevědí jak na to, aby si vytvořili rezervy.

Jak by si lidé měli rozložit svůj příjem?

Existuje pravidlo zdravého rodinného rozpočtu 10-20-30-40, kde 40 % příjmu má být maximální spotřeba, 30 % maximální výdaj za bydlení, 20 % by mělo sloužit pro vytvoření rezervy například na rentu, bydlení a podobně a 10 % je na zajištění příjmů a krátkodobou rezervu například na dovolenou a dárky.

Proto jste se rozhodli při pořádání kurzů finanční gramotnosti zaměřovat hlavně na mládež?

Studenti středních a vysokých škol se připravují na vykročení do reálného života, a tak nejvíce potřebují informace, co je čeká. Čím dřív pochopí, že se mají o své peníze svědomitě starat a dávat svému finančnímu rozpočtu pravidla, tím snáz mohou dosáhnout finanční nezávislosti.

V jakém věku je ideální začít učit děti, jak nakládat s penězi?

Nedělala bych z toho vědu. Děti opakují návyky svých rodičů téměř od narození. Jde tedy spíš o to, jaký vzor v této oblasti rodiče dávají a zda jsou s nimi děti přítomné při běžných aktivitách, kde se o penězích rozhoduje, jako jsou například nákupy, návštěva banky a tvorba rodinného rozpočtu.

Máte nějaký příklad?

Důležité je povídat si s dětmi o tom, kde se berou peníze. Kolik hodin denně rodiče pracují, aby vydělali určitý obnos peněz. Při nakupování je dobré upozorňovat děti na to, kolik co stojí. Vymyslet třeba hru Zvládneme dnes nakoupit za 500 korun? Říkat si, co by kdo koupil, jak by vybíral a proč? Přizvat děti i k plánování dovolené, udělat z toho rodinný projekt a zadat jim, aby například zjistily, kolik stojí ubytování.

Kapesné: ano, nebo ne? Kdy začít dávat a kolik?

Kapesné je určitě možnost, jak se ve finanční gramotnosti zdokonalovat. Ideální by bylo, kdyby to nebyly jen předané peníze, ale proběhl u toho rozhovor dětí a rodičů na téma: na co je dobré peníze použít, čeho se vyvarovat, jestli je něco, co by si chtělo dítě pořídit, a tak si na to bude část odkládat. Nastavit pravidla prvního „rozpočtu“ dítěte. Kdy začít a kolik dávat je hodně dáno rodinnou situací, zda dítě dojíždí do školy, kupuje si obědy a podobně. Myslím, že v deseti letech už by mělo mít možnost s kapesným hospodařit.

Je špatné, když ho děti nedostávají vůbec?

Minimálně mají menší možnost natrénovat si hospodaření s penězi. Tedy činnost, kterou v dospělosti budou dělat každý den. A rodiče přicházejí o možnost s dětmi jednotlivé situace rozebírat a být jejich parťáky i v této oblasti.

Věnují se podle vás školy finanční gramotnosti?

Během sedmi let, kdy chodím školit finanční gramotnost do škol, je vidět výrazný pokrok v této oblasti. Školy mají snahu toto téma s dětmi probírat. Nicméně jsou také časté případy, kdy si s tím absolutně nevědí rady. Učitelé vědí, že je to důležité téma, chtějí ho předávat prakticky, ale nemají dostatečné didaktické pomůcky, a tak jej upozaďují. Takže je to asi jako u jiného učiva, které škola zprostředkovává – záleží na učiteli, zda dá finanční gramotnosti dostatečný prostor.

Text: Daniel Libertin

Foto: archiv Partners

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 4 - 5 / 2019 na straně 40-41.