Fenomén krajka

Vamberecká krajka byla a je ceněná doma i v zahraničí. A město Vamberk se může pyšnit jako jedno z mála středisek tohoto jemného řemesla nepřerušenou tradicí výroby ručně paličkovaných krajek, která má i dnes své pokračovatele.

Trocha historie

Traduje se, že paličkovanou krajku přinesla do Vamberka belgická šlechtična Magdaléna Grambová v první polovině 17. století, když její manžel Kašpar z Grambu získal zdejší panství za třicetileté války. Krajky se vyráběly do začátku 20. století skoro v každé domácnosti.

Počátky krajkářského školství ve Vamberku můžeme vztáhnout již k roku 1887, kdy zastupitelé města projednávali potřebu zřízení krajkářské školy „k ulevení bídy obyvatelstva města a okolních obcí“. Po schválení městskou radou započaly přípravné práce, zajišťování prostor a prostředků k zaplacení učitelky. Zároveň byla sepsána žádost o zřízení krajkářské školy, která byla podána na c. k. Ministerstvo kultu a vyučování ve Vídni. Tato žádost byla kladně vyřízena 9. května 1888. Vyučování začalo v září 1889 a za jedinou učitelku byla vybrána Antonie Kubiasová, absolventka krajkářských kurzů ve Vídni. V prvním roce měla Krajkářská škola 17 žákyň.

V roce 1905 došlo ze strany centrálních úřadů k zestátnění všech krajkářských škol a jejich převedení pod Ústřední krajkářský běh ve Vídni. Výuka ve vamberecké škole byla výjimečná především tím, že se zde žákyně učily nejen jednotlivým technikám, ale také kresbě. Absolventky tak získaly možnost samy dále rozvíjet techniky paličkované krajky. Do první světové války vzniklo v přilehlých obcích dalších pět krajkářských škol (Potštejn, Rokytnice v Orlických horách, Pastviny, Žamberk a Rybná nad Zdobnicí). Tyto školy fungovaly většinou zároveň s obecnými školami a výuka na nich probíhala v rámci vyučování.

V roce 1919 se Krajkářská škola ve Vamberku stala pobočkou Státního ústavu školského pro domácký průmysl v Praze. V době mezi válkami se průměrný roční počet žákyň ustálil mezi čtyřiceti až padesáti. Ze sbírek Krajkářské školy bylo roku 1929 zřízeno Muzeum krajky.

Současnost Krajkářské školy ve Vamberku

Období let 1999 až 2006, po zániku Školského ústavu umělecké výroby v Praze, bylo charakterizováno především hledáním náhradních a provizorních řešení. Od roku 2006 se Krajkářská škola stává organizační složkou města, čímž byla definitivně odstraněna nejistota její další existence. Aktuálně je její provoz plně hrazen z rozpočtu města Vamberk a je zajištěn po stránce personální i materiálního vybavení, včetně odpovídajících prostor v tzv. Kubiasově vile, která je památkově chráněnou budovou. Ve školním roce 2018–2019 navštěvovalo kurzy vamberecké Krajkářské školy 49 dětí a 93 dospělých, letního kurzu se zúčastnilo 30 žákyň.

Hravě v Muzeu krajky

Kromě nové výstavy u příležitosti jubilea Krajkářské školy plánuje Muzeum krajky Vamberk zcela nový edukační program pro stálou expozici s názvem „Od lnu k nitce, od nitky ke krajce“. A na co se mohou děti těšit? První lekce s názvem „Od lnu k nitce“ jim představí způsob zpracovávání obou materiálů. Průvodci mladších žáků se stanou dvě loutky, Lníček a Vlníček. Děti si vyzkouší lámání lnu na trdlici, česání vlny na kramplích či tkaní na malém horizontálním stavu. Budou moci porovnat rychlost spřádání pomocí vřetena, které je známo již od pravěku, a kolovratu, který práci přadlen velice zrychlil. Kromě toho je čekají hry, pracovní listy a ukázka krajek ze sbírek muzea.

V druhé lekci odhalíme historii krajky a možnosti její výroby. S dětmi tak zjistíme, co se skrývá například pod slovem „herdule“ či proč je potřeba při ruční výrobě krajky tolik špendlíků. Opět je bude provázet loutka, tentokrát víla Kraječka, a budou si moct co nejvíc činností spojených s krajkou vyzkoušet včetně techniky řetízku, základního prvku paličkované krajky.

Text: Martina Rejzlová, Martina Marxová

Foto: archiv MGOH

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 4 - 5 / 2019 na straně 36-37.