Krev je červená, protože je z lásky
Toto krásné a nevinné dětské prohlášení zaznělo na podzim u nás v diagnostické laboratoři. Pozvali jsme k nám na návštěvu skupinu páťaček ze ZŠ Porubská v Ostravě‑Porubě s paní učitelkou Andreou Mičíkovou. Jako další odměnu za jejich nádherný projekt Tvořily jsme srdcem pro Krevní centrum a jeho dárce krve, který získal v 5. ročníku soutěže Srdce s láskou darované stříbrnou medaili. Pozvat je k nám do Prahy vlastně napadlo majitelku laboratoře Agilab group Laďku Rozprimovou už ve sněmovně na slavnostním setkání vítězů. Protože ona sama je dáma velkého srdce.
Do Prahy je cesta dlouhá
Z Ostravy do Prahy je to dálka, „ale s wi-fi ve vlaku se to dalo zvládnout“, dostáváme pravdivou odpověď na otázku, jaká byla cesta. A protože na další dotaz „máte hlad?“ se ozvalo jednoznačné „anooo!“, vše ten den začalo pizzou. Pizzou pod Žižkovskou věží, tou, která se nám nevešla do záběru, když jsme se s ní všechny chtěly nechat vyfotit. A tak jsme se rozhodly, že na tuhle dvěstěmetrovou dámu s batolaty na hřbetě prostě vyjedeme.
„Praha je odsud veliká, i když zrovna není moc hezky,“ slyším Báru, jak rozumuje od dalekohledu. Zdá se, že když není vidět do dáli, alespoň se dívá dalekohledem do dvorů žižkovských a vinohradských domů. Za ní se ve skleněných vajíčkách houpou její spolužačky a se slovy „pojď sem“ jiné přebíhají z jedné strany vyhlídky na druhou. Mezitím si odvážná Sofi nakonec přeci jen stahuje čepici přes oči, protože výška není její kamarádka.
Krev plná odpovědí
Kousek od věže je naše laboratoř, kam jsme se uchýlily na zbytek odpoledne. Čekala nás tam přednáška o krvi v laskavém podání paní doktorky Rozprimové. Ke všemu jí posloužil fiktivní pacient, kluk se jménem Pokusník Pokusný, který se cítil velmi unaven a špatně jedl. A tak ho maminka vzala k panu doktorovi a ten si pomyslel „asi játra“. Ale raději se rozhodl si to ověřit, a tak se zeptal krve, i když zprostředkovaně vlastně přes naši laboratoř. A my jsme mu jenom jako odebrali žilní krev, tedy tu, která se z orgánů vrací do srdce a nese všechny informace o tom, jak se orgánům daří. Podle toho, které otázky pan doktor na žádance pro laboratoř zatrhl, na ty jsme mu odpověděli naměřenými hodnotami a poslali jsme mu výsledkový list. A pan doktor viděl, že kluk Pokusník má hodnoty značící infekční mononukleózu. A mamince řekl: „Paní, váš syn musí odpočívat a mít dietu, antibiotika nepotřebuje. Za pár týdnů uděláme kontrolní odběr.“
Tak děvčata rychle porozuměla tomu, proč lékaři chtějí odběr krve, i když naštěstí jen pár z nich už takový odběr absolvovalo.
Jako v kosmické lodi
Pokyn „a teď hurá do laboratoře!“ vzbudil ve skupině rozruch. „A bude tam i krev?“ začalo to obavami vloženými do upřímné otázky.
Krev tam byla, ale vždy ve zkumavkách, a ty jezdily uvnitř strojů, které vypadaly jako vybavení vesmírné lodi. U každého přístroje nám někdo z personálu vysvětloval, co se tam v té krvi sleduje, podle čeho to ten stroj zjistí, co to znamená a kde se pak zobrazuje výsledek. Tohle všechno bylo hodné fotografie, protože to budou, panečku, kamarádi koukat, až nás uvidí na selfie s robotickou rukou, u mikroskopu anebo u obrazovky s barevnými obrazci!
Když jsme obešli všechny přístroje, ocitli jsme se v místnosti, kde se výsledky ze všech stanovišť seběhnou na jednu obrazovku, pěkně pacient po pacientovi. A tam sedí osoba povolaná a vše kontroluje, raději vícestupňově, než to podepíše a zpřístupní panu doktorovi v rámci zabezpečené aplikace.
„Co by se stalo, kdyby někdo vypil cizí krev?“ „A může dojít k tomu, že se zkumavky zamění?“ „Jé, tady to hezky voní, co to je?“ Samé zvídavé otázky na tělo, které na úplný závěr povídání vyloudily na tvářích všech upřímné úsměvy. A u srdce nás zahřálo, když jsme něco zajímavě vysvětlili, upoutali jsme pozornost a zanechali stopu. V paměti a v srdci. Dospělých i dětí.
S láskou darované
Když hlasy všech utichly, ta malá velká srdce promluvila. Každý zaměstnanec Agilabu dostal od děvčat krásný dáreček ‒ ručně zdobenou lžičku v dárkovém balení s čajem. „To jste, holky, dělaly samy?“ „Ano, s naší paní učitelkou.“
Moc děkujeme!
Text: Alice Dokoupilová
Foto: archiv Agilabu a A. Mičíkové
„Děkujeme paní doktorce a majitelce laboratoře RNDr. Ladislavě Rozprimové, CSc., za pozvání. Exkurze byla velmi zajímavá. Dozvěděly jsme se spoustu zajímavých informací, od počátečního odebrání krve, kam putuje, a pak následně, co se s ní děje. Mohly jsme si prohlédnout, v jakých strojích a přístrojích se zkoumá, jak vypadá laboratorní vyhodnocení daného vzorku a spoustu dalšího. Samozřejmě jsme si užily i pozvání na oběd a Žižkovské televizní věže, byla nádherná! Všechno ve velmi přátelské a srdečné atmosféře. Prostě jsme se cítily v Agilabu jako doma a budeme mít na co vzpomínat.“
Andrea Mičíková a holky z třídy 5. B, ZŠ Porubská 832, Ostrava –Poruba
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2019 na straně 26-27.