To, co vás baví, děláte dobře - Klidně i celý život
I když na první pohled drobná a klidná, brzy ji vnímáte jako velkou osobnost. Nejen díky životním zkušenostem a obrovské erudici v oboru, jemuž se věnuje, ale třeba i pro její znalosti historie, literatury, filozofie, které navrch špikuje analytickým myšlením a uceleným projevem. Této šarmantní dámě jen tak něco nenakukáte, jelikož je nejenom „starý praktik“, ale taky má skvělou intuici. Řeč je o RNDr. Ladislavě Rozprimové, CSc., spolumajitelce diagnostické laboratoře AGILAB group, kterou jsme už představili na předchozí dvoustránce.
Na prvním místě pacient
Znám ji vlastně od kolébky. Promovala v roce 1965 na brněnské Univerzitě Jana E. Purkyně, kde se už za studií seznámila s mou maminkou a dodnes jsou velké kamarádky. Maminka mi jednou vyprávěla, že pro Laďku byl pacient na prvním místě vždycky. Jednou se prý šlo „na pivo“, ale Laďka přátelům odvětila: „Máme tady jednoho urgentního pacienta, zůstávám v laboratoři.“ Tehdy pracovala v Nemocnici u sv. Anny a možná sama netušila, že biochemie a imunologie (věda studující odpovědi imunitního systému na vnější podněty – pozn. redakce) budou její celoživotní cestou, ze které nesejde a na které nesleví ze svých vnitřních hodnot: obětavosti, poctivosti, profesionality a slušnosti.
Pacient pro ni zůstal na prvním místě dodnes. Sama jsem byla často svědkem toho, kdy nelení a na své náklady laboratorní test zopakuje dřív, než by sdělila zásadně nepříjemnou zprávu. Stejně tak je její mysl schopná vnímat výsledkový list v dokonalých souvislostech, nejen jako seznam naměřených hodnot. Přestože není lékařka, je schopna za 50 let praxe vidět onemocnění či náběh na něj, protože, jak sama říká, „nevidí data, ale informace“. A dodává: „Lékařům rozhodně nechci radit, ale jsou chvíle, v nichž bych zradila samu sebe, kdybych jim nenabídla svůj pohled na věc.“
U dvou babiček vědkyň
Aby nemusela slevit ze svých zásad a představ o tom, jak má vypadat služba pacientům, založila v roce 2009 se svou dlouholetou kamarádkou, mikrobioložkou RNDr. Vlastou Chýlkovou, CSc., současnou diagnostickou laboratoř AGILAB group. Začátky byly krušné a nejisté, ale rodina, přátelé a někteří dodavatelé jí nepřestávali věřit. Půl roku obě dámy vše financovaly ze svého, pak konečně zdravotní pojišťovny daly laboratoři smlouvu, tedy začaly proplácet její výkony. Ani v nejkrušnějších dobách nedlužila zaměstnancům, „to by mne hanba fackovala“, říká rozhodně.
Zeptejte se těla
AGILAB group je tu jako laboratoř od toho, aby lékaři odpověděla na jeho otázky a pomohla mu podpořit, nebo vyvrátit předpokládanou diagnózu. „Mám nejraději lékaře, kteří se na začátku ptají stručně, tedy požádají jen o určité testy, jejichž výsledky my dodáme většinou ještě tentýž den, a potom se ptají těla dál. U takového postupu vidím i onu myšlenkovou nit, po které se lékař vydal hledat. Když tuto nit znám, mohu lékaři doporučit, co případně ještě dotestovat a jak,“ cítím radost v každém slově této zkušené odbornice a její upřímnou ochotu s lékařem spolupracovat v jeho hledání pravdy, po cestách většinou klikatých.
„Laboratorní medicína má dnes nekonečné možnosti. Je technologicky schopna toho, co pro mne dříve bylo pouhou fantazií a předčilo mé sny analytika. Má to ale jedno velmi slabé místo. Čím víc informací dokážeme získat z krve, z moči, ze stolice, z exsudátů a z výtěrů, tím větší roli hraje správná interpretace. Ta je založena na empirii, ale pokud chybí, pak na pokorném a trpělivém pozorování přírody, tedy na pozorování fungování energie života, která oživuje hmotu,“ vysvětluje svůj přístup k profesi paní doktorka.
Začínám vnímat, že se dostáváme k energiím a že tato paní je z těch, kteří dokáží být principy života celý život fascinováni, a tím je přirozeně ctí. Sděluje mi svou obavu, že kombinace nových technologií a po staletí převládající mechanistický přístup k životu by mohla vést k pocitu, že jsme pány tvorstva, kteří už umí najít, už chápou, už vědí, už hýbají kauzálností… A svést nás jako lidstvo na scestí. „Víte, mě drží zpátky určité alchymistické pravidlo – že člověk má při získávání poznání také pracovat na sobě tak, aby byl toho poznání hoden. A já si myslím, že v současné době to, co se nám v tak velkém počtu nabízí, že toho jako společnost ještě hodni nejsme.“
Když tuto dámu poslouchám, říkám si, jak dokonale je svět hmoty provázán se světem energií. A že bez ohledu na nejrůznější myšlenkové a filozofické školy princip života koluje v každém z nás a je připraven nechat se odhalit těmi, kdo v hloubi své duše chtějí. A tato cesta vám vystačí na celý život a nikdy se nebudete nudit a nikdy se nepřestanete divit. Tak jako paní doktorka Rozprimová.
„Se soutěží Srdce s láskou darované jsem se seznámila přímo v Poslanecké sněmovně letos v květnu. Už před začátkem vyhlašování výsledků jsem byla nadšená, a to bezprostředností dětí a takovou jistou krásnou samozřejmostí. Možná proto, že já si nedovedu představit, že bych tam v jejich věku seděla. Takže už z toho jsem měla upřímnou radost. A hned záhy mě nadchla hymna soutěže. Kdyby to tak mohla být znělka, kterou by lidé slyšeli každý den, to bych si moc přála.
Každý z dětských projektů byl překrásný, ale to víte, že i já mám ty své nejoblíbenější. Dojatá jsem byla z projektů dětí mateřských škol i z toho, že cenu si přebíraly paní učitelky s tím, že tak malé děti nemohly vzít s sebou. Jejich proslov mám v živé paměti. Děti tak malé a co všechno dovedou! Pak se mi moc líbil projekt Poukaz na radost ZŠ Hanspaulka a výroba ptačích budek od Kutilů ze Starého Sedla u Tachova. A samozřejmě Srdce pro Krevní centrum a jeho dárce krve. Co se na předávání cen také fantasticky povedlo, bylo mezigenerační provázání. Malí a velcí pohromadě a velcí mající úctu k tomu, co dovede dětský svět cítit, vnímat, udělat, jen stačí správně pomoci.
A tak jsem se rozhodla, že Srdce s láskou darované podpořím. S obdivem k Vám a ke všem dětem.“
RNDr. Ladislava Rozprimová, CSc., spolumajitelka diagnostické laboratoře AGILAB group
Text a foto: Alice Dokoupilová
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2019 na straně 28-29.