Srdcaři... klauni, kteří rozdávají lásku, smích a dobrou náladu

3. místo, kategorie ZŠ (3. až 9. ročníky) v 6. ročníku Srdce s láskou darované

ZŠ Porubská 832, Ostrava-Poruba

8. C (9 dětí) pod vedením paní učitelky Andrey Mičíkové

Srdcař srdce dává všem, lásku, na niž nezapomenem. Lásku větší nežli strach, úsměv překoná i pád. Smutek, zlost, strach i bolest pravý srdcař překoná. Lásku, štěstí dává dál, na nejhorší zapomíná. S přáteli po boku v cestě nám nic nestojí. Společná víra nám pomáhá v téhle době jít dál.

(Veronika Vichrová)

Začínali jsme nerozhodně, nápadů tisíce… Myšlenky létaly vzduchem sem a tam. V hlavě jsme měli kolotoč nápadů, a tak jsme ho roztočili. Rozhodnutí bylo složité, zvládli jsme ho společně. Práce nám šla lehce, spolupráce dobře. Loutky jako malí klauni vzbuzují úsměv a otevírají srdce. Září barvami pestrými či duhovými. My jsme klauni živí. S úsměvem na tváři, který vám darujeme, a nic za to nechceme. Potom přišla na řadu barevná trička, červená jako srdíčka, se srdcem v modré barvě. Pak jsme přemýšleli, jak se budeme jmenovat. Rozhodli jsme se být Srdcaři a k tomu jsme zvolili převleky za klauny. Jako správní klauni jsme se rozhodli mít klobouky a k tomu mašli na krku. Ještě jsme vytvořili kytičky pestré jako léto a sluníčko. A to byl závěr. V poslední hodině jsme dokončili velkého klauna a vložili do něj balonky.

Julča: „Moc se mi líbilo, jak jsme hezky spolupracovali. Byla jsem šťastná, když jsem viděla radost dětí, když jsme jim předali dárečky.“

Bára: „Líbilo se mi, jak jsme dětem předávali dárky a v jejich očích jsme viděli radost.“

Adam: „Byl jsem rád za úsměvy dětí. Bavilo mě barvení klaunských triček.“

Zuzka: „V nemocnici byly moc hodné sestřičky. Při vyrábění postaviček jsem si hodně pohrála s jejich vzhledem.“

Zuzka K.: „I přes velkou námahu ta radost dětí za to opravdu stála!“

Verča: „Moc se mi líbily naše kostýmy, vypadali jsme jako opravdoví klauni se srdcem na dlani.“

Předání našich dárků ve FN v Ostravě‑Porubě na dětském oddělení hematologie a ARO bylo nádherné a milé, po celou dobu naší návštěvy vládla radost. Měli jsme dobrý pocit z toho, že jsme zlepšili náladu a na chvíli rozsvítili den dětem, které to nyní nemají jednoduché a musejí trávit mnoho času v nemocnici. Nemohou být doma s celou rodinou, nemohou chodit ven, do školy, ani se radovat se svými kamarády.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2020 na straně 30-31.