Srdce babičce

Zvláštní cena pro školu za školní kolo v 6. ročníku Srdce s láskou darované

ZŠ praktická a ZŠ speciální Jablonné v Podještědí

Celkem 80 prací pod vedením paní učitelky Evy Šulcové a Martiny Zhorné

Dívka: „Babičko, co je to láska?“

Babička: „Láska a dobro – to jsou nejvyšší lidské ctnosti, které nás na naší životní cestě vedou tím správným směrem. A přestože právě tato cesta nebývá snadná, tak nás nakonec dovede k poznání opravdového smyslu života, který já vidím v pomoci druhým lidem.“

Dívka: „Babičko, ty jsi tak moudrá, ale… Co je vlastně ta moudrost?“

Babička: „Já? Moudrá? Je velmi těžké říci, co je moudrost. Moudrost je životní zkušenost. Nedá se naučit, pokud člověk odmítne poznat minulost. Moudrost se projeví pokorou, slušností, skromností a lidskou krásou.“

Dívka: „A srdce? Proč se říká, že ho někteří lidé ani nemají?“

Babička: „Srdce není jen lidským orgánem, bez kterého se nedá žít. Je symbolem lásky, naší opravdovosti. Opravdovost se projevuje v konání dobrých skutků, ty však nejsou v dnešní době samozřejmostí. Všichni lidé mají srdce, ale jen někteří jej dokážou nabídnout jiným lidem v podobě lidské pomoci.“

Dívka: „A neměla by být láska spojována s úctou a úcta se stářím?“

Babička: „Asi by to tak mělo být. Úcta by však měla být spojována hlavně s lidskými činy, které jsou správné. Úctu bychom měli projevovat člověku spravedlivému, odvážnému, obětavému, čestnému a opravdovému.“

Dívka: „Jak se v životě projeví spojení lásky s dobrem?“

Babička: „Jeden moudrý člověk kdysi řekl, že láska je největší lidskou ctností, smyslem života. Pravá láska nezištně dává, odpouští bez váhání a trpí jen svou nedokonalostí.“

Dívka: „Babičko, já bych své srdce ráda věnovala právě tobě. Byla jsi totiž vždy člověkem obětavým, hodným, slušným a spravedlivým. Nikdy jsi nechtěla nic pro sebe, ale vždy jsi myslela na ty druhé. Protože tu však už nemůžeš být s námi, tak ti ho věnuji alespoň symbolicky. Osobně bych ho ráda darovala lidem, kteří jsou ti věkově blízcí, a to obyvatelům Domova s pečovatelskou službou v Jablonném v Podještědí. Doufám, že toto ,srdce’ přinese obyvatelům domova radost a že také ,prolomí ledy’ mezi starší a mladší generací. Ukáže na to, že my vás chceme poslouchat a poučit se, ale zároveň vám – starší generaci – pomoci. A snad i starší generace přestane zevšeobecňovat, nebude už na mladé lidi pohlížet tak negativně, ale bude nás posuzovat jednotlivě, a to podle našich skutků.“

Tento text píšu také proto, abych složila poklonu neobyčejné ženě, která pomáhala všem svým blízkým. Ženě, která byla mou babičkou. Nikdy už nebude svět takový, jako byl v její blízkosti.

A jak jsme zhotovili naše srdce? Nejdříve jsme vytvářeli na školním pozemku srdce z toho, co nám poskytla příroda, ale každý krok jsme si i vyfotili. Výsledný obrázek srdce pak byl upraven v počítačovém programu. Současně jsme vyhledávali barevné kontrasty a připravovali papírové šablony. Následně jsme překládali a vrstvili různé velikosti srdce, použili barevnou fólii a osvětlení tak, abychom mohli zachytit vzniklé stíny. A opět jsme fotili. Na závěr jsme vytvářeli vlastní kresbu, a to obrázky mladých a starších lidí. Ani tato práce nebyla vůbec lehká, neboť se opět pracovalo s fólií a vrstvením jednotlivých portrétů. Vznikla tak ucelená výtvarná řada, kdy podle paní učitelky nebylo možné, aby ve školním kole mohl být vyhlášen vítěz soutěže. Do projektu Srdce s láskou darované tedy posíláme celou tuto sadu, která také symbolizuje to, že jsme velmi dobrým kolektivem. Umíme se totiž navzájem podpořit a pomoci si.

Natálie P., žákyně 8. ročníku

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2020 na straně 32-33.