• O vydavateli
  • Reference
  • Ceník
  • Archiv
  • Články
  • TECH EDU
  • Soutěž
  • Kontakt
  • Zlatá rybka

    Text: MŠ Čtyřlístek

    Foto: archiv MŠ Čtyřlístek

    AGE 2 - 3 / 2020

    3. místo kategorie MŠ + 1. a 2. třídy ZŠ v 6. ročníku Srdce s láskou darované

    MŠ Čtyřlístek, Říčany u Prahy

    Třída Zajíčci (26 dětí) pod vedením paní učitelky Jany Michaličkové a Ivany Jirsové

    Každý máme někoho. Někoho, kdo nás má rád, kdo se o nás stará, kdo nám pomůže, když to potřebujeme, kdo nás obejme a rozveselí, když jsme smutní. A tito lidé tvoří náš bezpečný kruh. Všichni společně si v kruhu pomáháme a pevně se držíme za ruce.

    Kdo tvoří náš kruh? Babička, děda, maminka, tatínek, bráška, kamarád, paní učitelka…

    Někdy se ale může stát, že to v kruhu přestane fungovat. Že se něco pokazí a náš kruh se rozpojí, rozbije se.

    Úplně stejně, jako se to stalo Adámkovi z našeho příběhu.

    Nejdřív se zdálo, že Adámek s tatínkem zůstali na všechno sami, protože se jejich kruh pokazil. Na pomoc přišly kouzelné víly a zlatá rybka, která jim pomohla splnit přání – nebýt sám a smutný, mít kamarády a někoho, kdo na ně myslí a pomůže jim. Stejné přání měla i babička Libuška z dalšího příběhu.

    Představte si, děti, že byste byly kouzelné víly a měly jste možnost vyslat zlaté rybky na pomoc. Komu byste je poslaly?

    Děti začaly přemýšlet, komu by rybička udělala radost a kdo by ji potřeboval, aby se necítil osamocený.

    „Já bych ji poslal tomu chlapečkovi, kterému jsme s tatínkem chystali dáreček.“

    „Já zase té holčičce, na kterou myslím a vybrala jsem pro ni s maminkou panenku.“

    „Já bych ji dal panu kapitánovi. Tomu, který dříve řídil velikou loď a teď bydlí v domově pro babičky a dědečky. Vždycky spolu pracujeme a povídáme si.“

    „A já babičce Věrušce. Naučila mě válet těsto a má vždycky velikou radost, když přijdeme.“

    „Já bych dala rybičku babičce Bobině. Moc rády spolu pracujeme a vždycky se hodně nasmějeme.“

    Vidím, že máte spoustu báječných nápadů.

    Já kouzelné víly znám, ale nejsem si jistá, že mají dost zlatých rybiček pro všechny, kteří se cítí být osamocení…

    A tak jsme přiložili ruku k dílu.

    Naše třída se změnila v dílnu. Váleli jsme keramickou hmotu, vykrajovali, lepili, barvili a balili. Šlo nám to parádně od ruky.

    Připravili jsme celé hejno zlatých rybiček a moc jsme se těšili, až je půjdeme předat.

    První naše cesta vedla k babičkám a dědečkům. Připravili jsme pro ně vystoupení a na závěr jim předali rybičky. To bylo radosti! Každý si svoji rybičku odnesl na pokoj, aby mu připomínala, že na něho myslíme a máme ho rádi.

    Pro děti, které osobně neznáme, ale často si o nich vyprávíme a společně s maminkami a tatínky pro ně připravujeme dárečky, jsme rybičky poslali po kouzelných vílách. Našli jsme je na úřadě ve městě na Odboru sociální péče a zdravotnictví. Z rybiček měly obrovskou radost a hned je vyslaly k dětem do rodin ze sociálně znevýhodněného prostředí.

    Vůbec netušíte, kolik toho kouzelné víly z našeho úřadu vědí. A jak báječná návštěva u nich byla. A co všechno nám prozradily! Povídali jsme si opravdu hodně dlouho nejen o tom, že pocit osamocení je jedním z největších trápení v životě, ale i o dalších důležitých věcech. O pomoci, porozumění, o dětských právech, ale i našich povinnostech.

    A také o tom nejdůležitějším. Že když chceme být součástí našeho pevného kruhu, i my se musíme starat o ostatní a pomáhat jim, mít je rádi, myslet na ně a třeba je i obejmout…

    Zlatá rybka je jako symbol, vyslechne nás, nezradí, myslí na nás a pomůže nám.

    Zlatá rybka je propojením našeho dlouholetého projektu mezigeneračních setkávání se seniory z místního Domova Pod Kavčí skálou v Říčanech a spolupráce s Odborem sociálních věcí a zdravotnictví MÚ Říčany.

    Jak skvěle funguje náš kruh, jsme se měli možnost přesvědčit v minulých složitých týdnech. Nejen, že se báječně podporuje celá naše třídní parta za pomoci počítačů a našeho Zaječího zpravodaje, ale myslíme i na naše přátele z DPKS v Říčanech. Maminky s pomocí dětí pro ně našily spoustu roušek. Nezapomněli jsme na ně ani s drobnými dárečky o Velikonocích a dodávkou sazeniček květin do naší společně budované zahrádky. Babičky a dědečkové na oplátku pro nás všechny píší krásné dopisy a pozdravy. Starají se o květiny, které jim zasadily děti. Všichni se moc těšíme, až náš kruh budou zase spojovat i dotyky dlaní a obejmutí.

    Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2020 na straně 22-23.