• O vydavateli
  • Reference
  • Ceník
  • Archiv
  • Články
  • TECH EDU
  • Soutěž
  • Kontakt
  • Skutečná souhra týmu je víc než součet dovedností jednotlivců

    Text: Tereza Axmannová

    Foto: Martin Flousek a Petr Dyrc

    AGE 2 - 3 / 2020

    Daniel Sobotka, ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, který je nově partnerem projektu Srdce s láskou darované

    Jaké hodnoty přináší hudba světu nejen za časů pandemie? A jak se z dětských posluchačů mohou stát srdcaři a milovníci klasické hudby? O tom jsme si povídali s Danielem Sobotkou, ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, který sídlí v pražském Obecním domě. Tento orchestr je totiž novým partnerem soutěže Srdce s láskou darované.

    Hudba přežije i virus

    Jak se orchestr FOK vypořádává s pandemií?

    Řečeno leteckou terminologií, orchestr je uzemněn. Hráči jsou doma, je jich přes sto, tedy jako těleso této velikosti stále nemohou vystupovat. Bohužel tušíme, že pořádání tak velkých akcí, jako jsou koncerty symfonického orchestru ve Smetanově síni Obecního domu, která obsáhne přes tisíc návštěvníků, bude až na konci uvolňovaných opatření. Věříme však, že na podzim se již budou moci konat, a připravujeme novou sezonu. Snažíme se také přinášet našemu publiku potěšení on -line.

    A to jak?

    Prostřednictvím streamovaných pořadů FOK ON na našem YouTube kanálu Pražští symfonikové FOK, které jsou spojením rozhovorů se zajímavými hudebními osobnostmi a krátkých komorních koncertů, na nichž se představují naši členové v menších uskupeních či sólově. Po každém tomto streamu navíc zveřejňujeme nahrávku jednoho z našich minulých koncertů. Dále jsme spustili Virtuální akademii pro studenty a absolventy hudebních škol. Naši muzikanti jsou přihlášeným studentům k dispozici pro on-line konzultaci hry orchestrálních partů a pomáhají jim připravovat se na dráhu profesionálních hudebníků.

    Z orchestrálních hráčů se tedy nyní stali mentoři studentů?

    Ano, ale nejen to. Na počátku pandemie se pustili do šití roušek, z iniciativy orchestru vznikla sbírka pro oddělení ARO Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Členové orchestru samozřejmě individuálně cvičí a většina se už také potkává na dělených zkouškách – část hráčů na dechové nástroje se zapojila benefičními koncerty pro seniory do iniciativy Hrajeme do oken a smyčcová sekce se s úctou zhostila výzvy, kterou připravil festival Pražské jaro v podobě streamovaného koncertu s krásným, ale náročným programem, kterým je Meditace Josefa Suka na staročeský chorál Svatý Václave, Sukova Serenáda Es dur a smyčcový sextet Zjasněná noc Arnolda Schönberga. Dále pod vedením našeho hornisty Tomáše Kirschnera vzniká seriál zábavných a zároveň edukativních videí o hudebních nástrojích s názvem Orchestr bez pódia aneb FOK za časů pandemie, který opravdu vtipnou formou přibližuje, jak jednotlivé nástroje fungují a jakou mají roli v orchestru.

    Programy pro školy a rodiče s dětmi jsou tradicí

    Před pandemií jste pořádali mnoho akcí pro školy. Chystáte se je obnovit v příští sezoně?

    Ano, jsme nejen orchestrem, ale také stejnojmennou příspěvkovou organizací hl. m. Prahy, která má tři pilíře činnosti ‒ pořádání orchestrálních koncertů, komorních koncertů a právě vzdělávání. V nové sezoně opět plánujeme řadu programů pro školy, od mateřských po střední, od loňského roku máme i workshopy pro vysokoškolské studenty, konkrétně pro budoucí hudební pedagogy.

    Stále větší úspěch sklízí náš cyklus koncertů pro rodiče s dětmi s názvem Orchestr na dotek a s ním tematicky propojený Hudební klub Fík, kde se děti učí hravou cestou vnímat hudbu se zkušenými lektorkami z České Orffovy společnosti. Je to ucelený komplex aktivit, kterým můžeme provázet děti od nejútlejšího věku až do dospělosti. S radostí pozorujeme, že některé z nich se takto opravdu postupně proměňují v nadšené posluchače klasické hudby.

    FOK se letos stal novým partnerem našeho projektu Srdce s láskou darované. Čím je vám blízké?

    Srdce s láskou darované podporuje tradiční hodnoty, týmovou spolupráci a mezilidské vztahy. Už z podstaty naší činnosti víme, jak důležité právě tyto hodnoty jsou, vždyť práce orchestru na nich přímo stojí. Výkon orchestru je výkon kolektivní, podmíněný skutečnou souhrou, která je trochu víc než jen pouhým součtem uměleckých dovedností jednotlivých členů orchestru. Jen ta orchestr povyšuje na Orchestr s velkým O. To platí pro jakýkoli kolektiv. Hudební sféra je navíc také sférou srdcařů a patriotů – tedy těch, kteří nedají dopustit na hudbu, již nosí ve svých genech. Každému bych přál zažít pobyt v takovém kolektivu. Opřít se do nějaké činnosti srdcem a být tím okolnímu světu prospěšný bude v následujících nelehkých dobách zásadní dovednost.

    Opřít se do nějaké činnosti srdcem a být tím okolnímu světu prospěšný bude v následujících nelehkých dobách zásadní dovednost.

    Vítězové této soutěže se budou moci na některý ze zmíněných programů přijít podívat. Na co se mohou těšit?

    Děti z mladší kategorie na program s Amálkou Třebickou, která u nás vede dlouhodobě oblíbené hudební dílny a dílničky v kostele sv. Šimona a Judy. Starší děti pak přivítáme na některém z našich pořadů pro školy, v nadcházející sezoně se v nich seznámí například s hudbou Benjamina Brittena, Camilla Saint Saënse nebo Maurice Ravela.

    Jaké další akce pro děti se budou v nové sezoně konat?

    Kromě zmíněného Orchestru na dotek jsme již podruhé připravili speciální dětský koncert moderovaný hercem Janem Cinou k zahájení školního roku, a to hned 1. září odpoledne. Následující víkend pak zdarma v kostele sv. Šimona a Judy pořádáme hudební dílny nebo spíše takovou bojovku. Děti jsou zvány samozřejmě i na náš open air koncert ve Valdštejnské zahradě na konci srpna, kam je opět vstup zdarma. Před Vánoci pak mohou navštívit Rybovu mši vánoční s kouzelným světem loutek Divadla Lampion, které je vhodné pro všechny generace. Starší děti, které by si snad troufly s rodiči poprvé zkusit opravdový „dospělácký“ koncert, mohou přijít na Koncert pro republiku – začíná už od šesti a hraje se Smetanova Má vlast, repertoár, který jakožto Češi mají už dávno ve svých genech.

    Text: Tereza Axmannová

    Foto: Martin Flousek a Petr Dyrc

    Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2020 na straně 62-63.