Ypsilonka plná dětských srdcí

Poslední únorovou středu to kolem pražského Studia Ypsilon vřelo. Už od poledních hodin se sem začaly sjíždět děti ze všech světových stran naší republiky. Dohromady ujely neuvěřitelných 1300 kilometrů, aby si společně užily vyvrcholení prvního ročníku soutěže Srdce s láskou darované. Se svými učitelkami a učiteli a dalšími hosty zaplnily Ypsilonku skoro do posledního místečka. Ale nepředbíhejme…

Sedmička je šťastné číslo

Do nedaleké studentské kavárny La Pause ve Spálené ulici, která je jen kousíček od samotného divadla, postupně dorazilo sedm vítězných kolektivů s hrdým pedagogickým doprovodem a některé i s těmi, jimž své soutěžní srdce darovali: zlaté ZŠ Vlkoš a ZŠ Svatobořice-Mistřín, stříbrná ZŠ Bohumínská z Ostravy a bronzové ZŠ Masarykova, Plzeň-sever, ZŠ Mikuláše z Husi v Táboře a ZŠ Zlonice. A nesmíme zapomenout na tým, který získal zvláštní ocenění poroty za technickou tvořivost ze ZŠ V. Hejny v Červeném Kostelci.

Týmy přijely v plném počtu, doma zůstalo skutečně jen pár žáků, které přivázala k posteli nemoc. Podle jejich učitelek se už všichni nemohli dočkat a opravdu si „slávu v Praze“ nikdo nechtěl nechat ujít. Dokonce mnohé museli přivézt rodiče předčasně domů z hor, kde byli na jarních prázdninách.

Jiří Ježek: Mám devatenáct nových kamarádů

Deváťáci ze Základní školy Bohumínská řešili, jak vlakem dovezou z Ostravy do Prahy kolo, které vyrobili pro vícenásobného paralympionika a mistra světa v cyklistice Jiřího Ježka. Jestli se překližka cestou nerozláme a červená srdíčka na ní vydrží. Pro jistotu si jich pár vzali s sebou…

„Že si děcka vybrala právě jeho, nebyla náhoda. V časopisu AGE jsme objevili soutěž, která nás zaujala, a navzdory obvyklé různorodosti názorů, tentokrát v kolektivu panovala plná shoda. S Jiřím Ježkem jsme se setkali již v roce 2013 při příležitosti vyhodnocení charitativní soutěže Dětský čin, v níž v kategorii Úžasný člověk zvítězila naše bývalá žákyně Petra Špičáková. Náš přední cyklista byl tenkrát jejím patronem a Péťa vyprávěla ještě dlouho potom, jak je prima a jak jí pomáhal při prezentaci rozptýlit se a zbavit se trémy. Když loni v září děti zaznamenaly, že Jiří Ježek leží po těžkém úrazu v nemocnici, přály mu přes Facebook brzké uzdravení a on, poté co se probral z bezvědomí, ale ještě nemohl mluvit, jim poslal aspoň nakreslené srdíčko,“ vzpomíná učitelka Liana Svobodová.

Jak se jindy dohadují, tentokrát byli vzácně všichni zajedno, rozdělili si úkoly a začali pracovat, aby mohli fotografi i výrobku poslat v termínu. Jenže části kola, původně z lepenky, nedržely pohromadě a uzávěrka soutěže se nezadržitelně blížila. „Když už jsem to chtěla vzdát, oznámili mi, že zkusí kolo vyrobit z překližky přes víkend v dědečkově dílně. V pondělí ráno na mě čekal hotový výrobek. Pak už jen pořídit snímek a poslat do redakce. Nepřekvapili mě, znám je dobře, ale udělali mi velikou radost. Občas jim ‚vyhrožuji‘, že je nechám propadnout, nepustím je dál a nechám si je, protože jsou skvělí. A to jsem je před čtyřmi lety dostala s pověstí problematické třídy,“ usmívá se Liana Svobodová.

Obrovská radost všech, když se v kavárně mezi nimi objevil Jiří Ježek se svou ženou Soňou, se nedá popsat. „Chtěl bych vám strašně moc poděkovat a říct, že si toho obrovsky vážím, co jste pro mě udělali. Něco tak krásného, takové ocenění, jsem nikdy nedostal. Zvlášť od vás, mladých lidí. Pořád slyším, jak je dnešní mladá generace horší a horší. Ale není to pravda, vidím, že je to naopak, jste úžasní, sebevědomí, máte před sebou celý život a máte otevřená srdce,“ poděkoval Jiří Ježek „svým“ deváťákům. Slíbil, že přijede na jaře za nimi do školy a setká se i s jejich spolužáky.

Jiří Ježek se svými novými kamarády z Ostravy, kteří získali druhé místo

Hana Apoleníková: I když se děti mezi sebou škorpí, drží při sobě

„Když se nám dostal do rukou zářijový AGE a přečetli jsme si podmínky soutěže, rázem měli všichni jasno, komu srdce z lásky věnujeme. Naší knihovnici paní Měchurové, která právě ležela v nemocnici na kardiologii,“ vyhlíží od stolku své čtvrťáky a páťáky ze Základní školy Vlkoš její ředitelka Marie Uhlířová. Moravskou Hanou znají děti jako své boty, ale do Prahy se vydaly poprvé, a tak jim pro kupu nových zážitků trvala cesta z nádraží déle, než se předpokládalo. Radost z prvního místa za „Létající srdce“ si přijela s nimi užít i paní Měchurová, „vrba“ a dobrá duše již několika generací vlkošských školáků.

„Byla to naše první soutěž, a hned jsme vyhráli. Ani se nám nechtělo tomu uvěřit. Ale pravda je, že se děti snažily, navzájem si pomáhaly, pracovaly v týmu. Mají radost, že se dostaly až sem a něco dokázaly,“ říká vedoucí jedenáctičlenného vítězného kolektivu učitelka Hana Apoleníková.

Čtvrťáci a páťáci z Vlkoše přijeli pro nejvyšší ocenění i s paní Měchurovou, která od nich dostala Létající srdce

Matěj: Járo, pořád jsi náš kamarád

Ale to už byl pomalu čas přesunout se do divadla, kde za chvíli vypukla „ta sláva“, jak to děti komentovaly. Uvítali je herci Ypsilonky Petr Vacek, Jan Jiráň a Jiří Lábus, k nimž se později připojili například Markéta Plánková, Miroslav Kořínek a mnozí další. Hned zpočátku bylo jasné, že si tu kromě „slávy“ a krásných cen užijí během společně strávených dvou hodin i spoustu legrace.

O to silněji vedle veselých písniček a vtipných komentářů zaznívala některá vyznání dětí na pódiu. Zlonické děti například předstoupily k převzetí cen i se svým bývalým spolužákem Járou, který nesl obrovské srdce z červených knoflíků. Když za mohutného potlesku převzaly spolu se svou učitelkou Štěpánkou Bauerovou všechny krásné ceny, dostal slovo Matěj: „Děkuju všem za potlesk, je to hodně dobrej pocit tady stát a jsem rád, že jsme mohli pro Járu udělat dobrou věc, zavzpomínali jsme si na něj, na starý dobrý časy. A Járo, chtěl bych ti říct, všichni tě máme hodně moc rádi. I když se už tolik nevídáme, vždycky jsi pro nás náš spolužák a kamarád.“

Jaromírovi zemřela maminka, když byl ve čtvrté třídě, a o rok později i tatínek. A tak pět sourozenců zůstalo bez rodičů. Bohužel nebyl nikdo, kdo by se o děti staral, a tak musel Jaromír se dvěma nejmladšími do Klokánku. A protože je po něm zlonickým dětem pořád smutno, když se dozvěděly o soutěži Srdce s láskou darované, hned je napadlo, že právě jemu darují srdce. „Ty knoflíky sbíraly od spolužáků po celé škole, byla to obrovská akce,“ prozradila nám jejich paní učitelka.

Deváťačky z Plzně se svou učitelkou Michaelou Kokoškovou získaly třetí místo za své Srdce pro neslyšící

Filip: Užívám si to a jsem dětem vděčný

Páťáci ze Základní školy Svatobořice-Mistřín vystoupili na pódium pro nejvyšší ocenění nejen se svou učitelkou Lenkou Horáčkovou, ale i s Filipem, kterému srdce s láskou darovali, a jeho maminkou. „Když jsme se dozvěděli o soutěži, bylo jasné, komu srdce dáme,“ svorně tvrdí. Filip je bývalý žák jejich školy a podporují ho už mnoho let. Chodí mezi ně, mají ho rády. Narodil se s vrozenou srdeční vadou a musel podstoupit několik operací, aby se mohl zařadit do normálního života. Je to však velký bojovník, a tak nemá malé plány: chce být kardiologem, aby mohl pomáhat dalším dětem.

„Rozhodli jsme se věnovat část naší peněžní výhry Filípkovi na elektrickou koloběžku, kterou si tolik přeje a potřebuje. A věnuji mu a jeho mamince také poukaz na pobyt v luhačovickém hotelu Radun, který jsem právě dostala, aby mohli načerpat nové síly,“ řekla při předávání cen v Ypsilonce Lenka Horáčková a byla odměněna mohutným potleskem.

Abychom popsali, co vítězové prvního ročníku celostátní soutěže Srdce s láskou darované v Praze zažili, na to bychom potřebovali ještě hodně stránek. Odvezli si spoustu hodnotných cen, podpisy herců Ypsilonky nebo Jiřího Ježka, ale hlavně nádherné a nezapomenutelné zážitky.

Zlatou medaili získali také páťáci ze ZŠ Svatobořice-Mistřín za své Srdce pro Filípka

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 - 2 / 2015 na straně 8—12.