Loutky pro Divadlo BARKA aneb Srdce bez hranic a bez bariér

Zvláštní cena za šíření myšlenky projektu v zahraničí

Spolek Krajánek ve světě

1. a 2. třída online distanční výuky spolku Krajánek ve světě (22 dětí) pod vedením paní učitelky Běly Šebestové a paní učitelky Anny Odvárkové

Darovat srdce znamená věnovat někomu lásku či udělat radost. My jsme se rozhodly spolu s první a druhou třídou pilotního projektu online výuky Krajánek ve světě potěšit svými výrobky bezbariérové Divadlo BARKA v Brně. Proč čeští krajánci z nejrůznějších koutů světa posílají něco do Brna? Kde se to vzalo?

Tomuto příběhu předcházelo jedno setkání dvou paní učitelek na stáži – Anny a Běly. Jedna studentka speciální pedagogiky, druhá češtinářka, co ještě nedávno studovala divadelní vědu. Jedna učila děti zdravému životnímu stylu, druhá se snažila rozvíjet pochopení pro umění. Obě dívky i jejich třídy pak spojil projekt, jejž vám představujeme.

Divadlo BARKA poskytuje místo k tvorbě lidem s hendikepem, kteří se zde mohou cítit přijatí. Je to prostor Ligy vozíčkářů a pravidelně zde vystupuje několik integrovaných souborů, které sdružují lidi s hendikepem i bez něj. Divadlo je ale teď prázdné. Ustrnulo. Potřebuje život. Potřebuje tepat. Potřebuje srdce!

Srdcem divadla jsou totiž diváci a herci. Ti tam však nyní kvůli pandemii nemohou trávit čas. Pokusily jsme se proto spolu s dětmi nějaké „herce“ do BARKY poslat na lodičkách. Až loutky do divadla dorazí a ozvou se nám ve společné pohádce, staneme se i diváky, kteří jsou pro kulturu tolik potřeba.

Soutěž Srdce s láskou darované vytvořila i příležitost, jak dětem, které se učí česky ve virtuálních třídách spolku Krajánek ve světě, přiblížit téma lidí s hendikepem. Mnoho dětí ví o těchto lidech pouze okrajově. A jelikož je BARKA bezbariérová (doslova i přeneseně), byla to ideální možnost, jak téma divadla a hendikepu propojit.

Do projektu se přidaly i žákyně z České asociace v Řecku, které Běla také učí. Během celého března 2021 jsme se v hodinách se žáky bavili o různých druzích hendikepu. Ze začátku jsme si společně vysvětlovali, co to vůbec hendikep je. Pomocí smyslů jsme si ukazovali, jaké to asi musí být, když člověku některý z nich chybí. Tak jsme se dostali ke zrakovému a sluchovému postižení. Dalším tématem byli lidé na vozíčku, lidé s Downovým syndromem nebo poruchou autistického spektra. Následovala diskuze, jak pomoci nevidomému člověku na ulici, znakování pomocí prstové abecedy a znakového jazyka i čtení Braillova písma.

Hodiny se ještě ozvláštnily návštěvou paní Ladislavy Blažkové, která v BARCE také vystupuje. Vyprávěla dětem o svém životě na vozíčku. Děti se jí mohly ptát na cokoli, co je zajímalo. Mimo jiné Laďka sportovala a cestovala. To jsou zajímavá témata i pro krajánky ve světě, protože sami také často cestují, například za svými příbuznými do České republiky. V hodinách jsme kladli důraz na to, aby si žáci uvědomili, že i lidé s postižením mohou mít koníčky, věnovat se sportům a dělat spoustu věcí, které my děláme běžně. Patří i přes svůj hendikep mezi nás.

Děti měly za úkol doma vyrobit loutku, která bude plout na papírové lodičce po vodě až do Divadla BARKA – samozřejmě obrazně vlnami internetu, přestože některé loutky připlují i fyzicky poštou. Loutku a lodičku měly ozdobit tak, aby udělaly radost právě lidem s hendikepem, kteří v divadle hrají. Na další hodině jsme si výrobky všichni navzájem ukazovali a představovali. Některé děti měly opravdu originální nápady, jak loutku či loďku ozdobit nebo pojmenovat a tvoření je bavilo. Z výrobků jsme seskládali výslednou koláž pro lidi v BARCE. Ať se líbí a dělá radost! Loutky se nám zároveň ozvaly i z BARKY a vytvořily krátký pozdrav, jak chodí po celém divadle. Radost je tedy oboustranná!

Běla Šebestová a Anna Odvárková

Foto: archiv Krajánka ve světě

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 3 - 4 / 2021 na straně 54-55.