S flašinetem je veselo - Třeba i o adventu
Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo. Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.
Kdo by neznal písničku autorské dvojice Svěrák–Uhlíř z pohádky Tři veteráni. Právě tu hraji na přání nejčastěji, když se objevím se svým flašinetem na nějaké pouti či slavnosti. Ale jestlipak víte, že flašinet, na který hrál v pohádce Bimbác, byl vyroben na počátku minulého století v dílně Josefa Kameníka na Vyšehradě?
Jo, děti, hudba a historie, to je moje. Možná i proto jsem dobrovolně odešel z dobře placené práce a začal jezdit s nákladním tricyklem po poutích, kde jsem dětem točil kytičky z cukrové vaty, vyráběl domácí zmrzlinu nebo v zimě pekl kaštany. V té dobře placené práci jsem totiž musel často zákazníkům lhát a to nemám rád. Svůj Koloniál František jsem provozoval v oblečení, které se u nás nosilo za dob Rakousko-Uherska a první republiky, a když jsem pekl kaštany, tak jsem si k tomu půjčil flašinet, abych přilákal zákazníky. Flašinety jsem si okamžitě zamiloval a snil o tom, že je jednou začnu vyrábět. Tenkrát jsem o nich ale nevěděl nic.
Rád bych vyráběl flašinety pro děti
Pečené kaštany a hra na flašinet skvěle navodí starobylou vánoční atmosféru. Když lidé čekají ve frontě, než se kaštany dopečou, stihneme probrat mnoho věcí. Tak jsem se mimo jiné dozvěděl, že by je zajímalo vidět na vlastní oči, jak vzniká flašinet, nebo že by si rádi zkusili vyrobit hudební knížku, karton, ze kterého mechanické flašinety hrají.
To mi vnuklo nápad. Spolu s dílnou vytvořit malý ateliér, kam budou moci po předchozí domluvě přijít jednotlivci nebo třeba školní třída. Pro tu bych připravil takovou hravou exkurzi, během níž by bylo možné se podívat na ruční výrobu flašinetů, vyzkoušet si vyrobit hudební karton, přehrát jej ve flašinetu a odnést jako suvenýr.
Rovněž jsem přemýšlel, jak udělat radost malým hudebníkům, a tak se zrodil nápad začít vyrábět malé nenáročné flašinety, které by se daly částečně rozebrat a opět poskládat jako kostičky a zároveň by nestály mnoho peněz, jak to u mechanických flašinetů bývá. Takový flašinet by jistě uvítali třeba ve školkách, kam bych rád se svou ženou občas zavítal na malé hudební představení s povídáním: Flašinetářské zpívánky přímo ve školce.
Rodinný tým – Koloniál František. Jako byste se přenesli o sto let do minulosti
Nápadů mám hodně. Už se těším, až je začneme s rodinou postupně uvádět do života a budeme rozdávat lidem radost (nejen) o Vánocích. Na cestě za výrobou mechanických flašinetů nás čeká ještě mnoho práce, například vybudovat potřebné zázemí nebo pořídit nové stroje, ale my jsme trpěliví a věříme, že se nám to společnými silami krok za krokem podaří.
Trocha historie
První flašinety vznikly v Asii někdy v 16. století. Do Evropy se dostaly až o nějakých sto let později. Nejdříve měla tato hudební kuriozita, která tehdy vypadala spíš jako hrací stůl, pobavit šlechtu a vyšší měšťanstvo. Až v 19. století došlo k rozšíření přenosných flašinetů mezi lidmi. Na přelomu 19. a 20. století pak většinou sloužil takový flašinet jako tzv. trafika. Hráli na něj vojenští vysloužilci či invalidé, kteří dostali povolení si takto vydělávat na živobytí. Ještě po první světové válce jste mohli flašinetáře běžně vidět na ulicích, a to nejen o poutích či lidových zábavách. Flašinet tehdy doprovázel i loutkoherce či jiné pouliční umělce nebo zpěváky při „hudebním zpravodajství“, tedy zpěvu takzvaných kramářských písní.
Kolovrátky, jak se flašinetům říkalo, v tu dobu u nás hrály jedině z hracího válce. Na malém žebráckém flašinetu byly většinou jen čtyři nebo pět písní, které kvůli malému obvodu válce hrály melodii dlouhou třeba jen třicet vteřin a potom znovu dokola. Když tedy hrál flašinetář dlouho na jednom místě, pak si lidé bydlící v jeho blízkosti často stěžovali, že se ten kolovrátek nedá vydržet poslouchat. Dokladem nám budiž stížnost pražských měšťanů z roku 1879, která byla otištěna v časopise Dalibor. Z té doby pochází i rčení „mele jako kolovrátek“.
Ovšem ve Francii ve druhé polovině 19. století výrobci flašinetů poprvé vyzkoušeli výrobu hudebních děrovaných knížek, kartonů, které díky libovolné délce přinesly hráčům na flašinet mnohem více možností. Vynález děrného štítku převzali od francouzského tkalce a vynálezce Josepha Marii Jacquarda, který jej původně vytvořil pro automatické tkaní složitých vzorů na tkalcovských stavech.
Text: František Petrovič
Foto: archiv F. Petroviče
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2021 na straně 20-21.