Lenka Helena Koenigsmark: Laskavost není slabost

Pokud jen trochu sledujete příběhy celostátního projektu Srdce s láskou darované, věřím, že jste při tom zahlédli i jméno společnosti Mattel. Tato firma patří totiž ke spolehlivým partnerům našeho Srdce a její oblíbené hračky a stolní hry pravidelně dělají radost při slavnostních vyhlašováních těch nejlepších. Jak všichni víme, za vším je potřeba hledat ženu, a tu jsme v našem případě našli v osobě Lenky Heleny Koenigsmark, marketingové ředitelky firmy Mattel v České republice.

Milá Lenko, známe se již nějakou dobu, s dovolením ti tedy budu tykat i zde. Můžeš nám povědět, čím se ti naše Srdce s láskou darované zalíbilo?

Odjakživa jsem byla přesvědčená, že pomáhat je normální a správné. Věřím, že civilizace je tak silná, jak se umí postarat o ty nejslabší. A to Srdce s láskou darované učí děti v míře vrchovaté. Jsem tedy se Srdcaři na jedné vlně. Laskavost není slabost a všechno, co děti naučíme, se nám jednoho dne vrátí. Pozitivně i negativně ovšem.

Všechno, co děti naučíme, se nám jednoho dne vrátí. Pozitivně i negativně.

Co konkrétně tebe osobně utvrzuje v přesvědčení, že laskavost a péče je tou správnou cestou, kudy se v životě vydat?

Často jsem v životě zažila, jak je vše kolem nás křehké a jak se může náš svět během chvilky změnit. Nikdo neví, co se může stát. Rozhodně ale vím, jaký by náš svět být měl, a chci pro to udělat maximum. Nedávno mi zemřela maminka, o kterou jsme doma roky pečovali. Zároveň mám dva syny, Bena a mladšího Maxe, který je postižený. A tak vím velmi dobře, jaké to je být pečujícím, jak se žije hendikepovaným a jaký je život seniorů. Díky rodinnému zázemí to zvládáme, ale ne každý má takové štěstí. Ne každý hlas je slyšet, a to chci změnit.

Barbie: od hospodyňky k vědkyni

Když se tak dívám na hračky, které v současnosti Mattel vyrábí, vidím i zde snahu, aby byl slyšet opravdu každý hlas. Dalo by se říct, že si v tom spolu „notujete“?

Jsem pyšná na to, že pracuji pro společnost Mattel. Především u Barbie vnímám obrovský posun ke společenské zodpovědnosti. Učíme holčičky, že se nemusí bát být tím, kým chtějí být. Vedeme mnoho projektů podporujících jejich sebevědomí, představujeme inspirativní ženy a také se hodně věnujeme inkluzi – máme Barbie či Kena na vozíku, s protetickou nohou nebo třeba s vitiligem. A toto jsou pochopitelně témata, která jsou mi blízká.

Barbie vždycky reprezentovala svou dobu. Kdysi tak činila jako upravená hospodyňka, poté třeba jako první žena-kosmonautka nebo americká prezidentka. Nyní vypovídá především o aspiraci, o touze dosáhnout toho, co si přejeme.

My holky o sobě často pochybujeme a může za to i očekávání společnosti. V Mattelu se tuto situaci snažíme změnit a holčičkám ukázat, že když si budou věřit a podpoří je i jejich okolí, mohou svých přání opravdu dosáhnout. Proto jsme vytvořili panenku vědkyni, kosmonautku, pilotku, šéfkuchařku nebo astrofyzičku, která vznikla ve spolupráci s National Geographic. V Česku se také snažíme nastartovat projekt, který by propojil naši Barbie a seriózní vědecké instituce, a holčičky se tak mohly podívat třeba do laboratoře nebo kybernetického centra.

Kdo tady vlastně ovlivňuje koho: ty si bereš příklad z Barbie, nebo panenka ze současné emancipované ženy?

Řekla bych, že je to vzájemné. Barbie reflektuje svět kolem sebe. Teď je třeba velkým tématem udržitelnost a my máme novou řadu Barbie Loves Ocean (Barbie miluje oceány), která je vytvořena z recyklovaného plastu. Nově jsme uvedli jako panenku Barbie například světoznámou vědeckou ikonu Jane Goodall, která 45 let zkoumala šimpanze v Africe. Troufám si tvrdit, že Barbie inspirují silné ženy a ona pak jako panenka inspiruje holčičky, aby z nich rostly další silné ženy.

Zatím jsme mluvili o Barbie, ale dětem, které v projektu Srdce s láskou darované získaly ocenění, darovala firma Mattel i jiné hračky. Můžeš je trochu představit?

Máme spoustu krásných hraček. Asi znáte hračky pro ty nejmenší Fisher-Price, kde je velmi oblíbený třeba Mluvící pejsek, tahací telefon nebo kroužky na tyči, v podstatě to je už klasika. Vaši Srdcaři už jsou ale přece jen trochu starší, snažili jsme se tedy vybrat pro ně to pravé. Pro kluky to byla autíčka Hot Wheels, mimochodem nejprodávanější automobilová značka na světě, pro holčičky panenky Barbie a to vše jsme ještě doplnili společenskými hrami.

I pečující potřebují pomoc

A už je zde tradiční otázka: co tvé vlastní děti, mají doma hračky od Mattela? Hrajete někdy scrabble?

Mé děti jsou hodně speciální a na hračky moc nejsou, spíš stolní hry, takže určitě scrabble. Ale je pravda, že u nás doma najdeš taky hodně Hot Wheels angličáků. A máme Kena na vozíčku, kterého jsem už zmiňovala, toho má náš Max moc rád. Když už mluvíme o Maxovi, který se narodil s postižením, možná bych mohla také trošičku zkusit popsat, jak mě tato skutečnost změnila – k dobrému. Než jsme zjistili, že máme těžce postiženého syna, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že se něco podobného může stát. Opravdu jsem si myslela, že vždycky bude všechno sluncem zalité, a často řešila hlouposti. Teď už vím, co je důležité, vím, jak život někdy bolí, ale zároveň taky vím, že jsem silná a dokážu překonat i ty nejtemnější časy. Cítím pokoru, ale zároveň obrovskou sílu v sobě, protože matka pro své dítě opravdu udělá cokoliv.

Jak jsme na tom s péčí o postižené v porovnání s jinými zeměmi, máme se kde inspirovat?

Záleží na tom, kam se podíváme. V méně rozvinutých zemích leží péče kompletně na rodině, tam je role státu minimální, a to, myslím si, není úplně dobře. Obzvlášť v době, kdy u nás moc nenajdete funkční velké rodiny. Jinak je tomu třeba v Rakousku, kde je uzákoněno 14 dní v roce, kdy se stát postará o nemocného a pečující si může oddechnout, čili takzvaná odlehčovací péče. A to je jedna z věcí, kterou bych moc ráda viděla i v České republice. Protože vy sice můžete být sebelepší, sebeempatičtější, sebevýkonnější, ale péče o blízkého člověka vás i tak jednoho dne může zničit.

Jak být ještě víc prospěšná

Říkáš, že bys u nás ráda viděla změny. Proto jsi kandidovala do Senátu?

Byla jsem oslovena senátorem Láskou, který hledal zajímavé kandidáty, kteří by do Senátu mohli přinést nové zkušenosti, především praktické. Dlouho jsem nad jeho nabídkou přemýšlela a nakonec souhlasila. A ano, ve svém programu jsem měla vše, co žiji – podporu pečujícím, hendikepovaným, seniorům, rodinám s dětmi a také podporu žen v politice – je jich například v Senátu méně než 15 procent a to není dobře. Chybí tam naše ženská zkušenost.

Tím bychom mohli náš rozhovor krásně ukončit, nicméně mi to nedá a zeptám se tě ještě na Dobrodějnu. Můžeš nám vysvětlit, oč jde?

Ráda. Tak jako ostatní jsem se totiž 24. února probudila do jiného světa, kde slova jako „bezpečí“ a „mír“ získala nový význam. Jako ženě a matce mi nemohlo být lhostejné, co se děje kolem. Představa, že s dětmi utíkám přes Evropu, mě dodnes děsí. Proto jsem s přáteli dva dny po začátku války uspořádala obrovskou sbírku, kde jsme vybrali více než 250 palet zboží a dodali je přímo na Ukrajinu. A postupem času, když jsme zjistili, že půjde o maraton, nikoli o běh na krátkou trať, jsme vytvořili Dobrodějnu. Prostory nám štědře nabídlo OC Bořislavka a budeme zde poskytovat materiální pomoc minimálně do konce roku, ne-li déle.

Text: Martina Hošková

Foto: archiv L. H. Koenigsmark

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2022 na straně 14-15.