Mirek Zámečník: Je radost potkávat čisté férové duše

Připravil jsem výstavu, která bude od října do května k vidění v malebném zámečku v Žihobcích, který je otevřený po celý rok. Fotografické toulky Šumavou a zamýšlení o světě a o životě, o hledání toho, co je nejdůležitější. Schválně, co je pro vás to nejdůležitější? Co dává vašemu životu největší smysl? Časem jsem dospěl k tomu, že pro mne je to jen si tak hezky tiše a prostě být a těšit se z darů kolem nás a sdílet je s těmi, kteří se mnou souznějí. Užívat si prosté vzácné chvíle či radostná setkání, obyčejné neobyčejné věci, z nichž se skládá náš život, naše životy.

Setkání první: paní správcová

Byli jsme v Krkonoších v Úpě nedaleko Pomezních bud. Je tam zotavovna naší nemocnice. Hezká, prostá, příjemná, kolem lesy. Stará se o ni skvělá paní správcová, nemocnice ani neví, jaký v ní má poklad. Jak o vše pečuje nadstandardně a s láskou. Neměla třeba zrovinka kuchaře, tak nám večer vařila sama. Když tam někdo lamentoval nad cenami v obchodech, tak se rozčílila a vysvětlila, že ona má stále stejný rozpočet na snídaně i večeře a vejde se. Že to jde. A bylo to výborné, co vařila, a bylo toho dost. Taková ta skvělá moudrá žena, která má nadhled, je poctivá a cítí, co je fér a kde se má sama angažovat a kde už ne.

Postupně jsme zjišťovali, kolik třeba sama ze svého investuje do žrádla pro kočky bezdomovkyně (není to z rozpočtu kuchyně), koho potřebného podporuje a co vše cenného ještě jen tak samozřejmě dělá. Když jsme ji chválili, vzpomenula na svého dávného učitele z hotelové školy, který studentům říkával, aby si pamatovali, že budou pracovat ve službách, a to je od slova sloužit. A ona to vnímá jako posloužit pro radost.

Tak třeba – do rekreačky přijel stařičký pán s paní, kdysi také pracovali v nemocnici. Pánovi je už 92 let. Jak říká, hlavu má čilou, ale nohy už neslouží. A jeho paní to má naopak. Přijeli autem, řídil on, povzdechl si, že mu tam cestou svítila kdejaká kontrolka. Když to paní správcová viděla, vyděsila se a hned zavolala známého automechanika. Ten přijel a vyděsil se ještě víc, co všechno nefunguje, a auto odtáhl k sobě do dílny. Za dva dny bylo za levný peníz opraveno. A paní správcová jen pravila, že má toho pána ráda a přeci by nemohl s tímhle jezdit, aby někomu neublížil.

V listopadu, když mají zavřeno, jezdí za kamarádkou na Kanáry. Svěřila se nám, že pravidelně sází sportku a že má touhu, aby vyhrála nějaký ten milion a pronajala si tam hotel a letadlo a vzala k moři české důchodce. Je jí líto, že jsou tam většinou jen ti němečtí.

Potkávat takové pozoruhodné bytosti je radost, mít je za přátele je dar.

Setkání druhé: paní učitelka

V Úpě jsme se potkali s jednou naší krkonošskou kamarádkou. Známe se tuze dlouho. S nadšením a velkým nasazením učila mnoho let na prestižnější škole a překonávala řadu nehezkých trablů, ale pak už to nešlo dál, musela všeho nechat a odejít mimo školství. Po čase se vrátila, ale do menší venkovské školy a učí jen fyziku a matiku. Bylo krásné poslouchat, jak ji učení opět baví, jak jde ráno radostně do školy, jaké tam má skvělé děti, jak je chválí a jak nadšeně hovoří o mladé generaci i o jejích rodičích. Je to učitelka s nadhledem a citem.

Třeba klukovi, který bude zedníkem, neodpustí v matice to, co bude nutně potřebovat, ale netrápí ho s něčím dalším, složitějším. Těm, co jdou na střední školu, se věnuje tuze moc a až do přijímaček. S dětmi si průběžně dělávají pravidelná neformální povídání o životě. Říkají tomu „kafíčko“. Myslím, že ji děti milují. Má jim co dát a dává. Krásná duše. Byla radost slyšet vyprávět nadšenou paní učitelku, která chválí skvělé děti i rodiče, má radost z práce i ze života a hezky jí svítí oči a ráda říká, že je šťastná.

Setkání třetí: pan a paní výpravčí a jeden sochař-amatér

A přidám ještě jedno prázdninové setkání, a to s přítelem, filozofem, spisovatelem, básníkem, srandistou, skvělým člověkem a výpravčím v jedné osobě. Přinesl mi své nové Pohádky ze šumavských lokálek, které mi udělaly radost. A až je rozešlu, udělají radost zase o kousek dál.

Vyprávěl mi o kolegyni výpravčí. Když jí před časem modernizovali stanici, instalovali všude návěstidla, takže vlaky teď vypravuje již jen rozsvícením zelené na odjezd, už nechodí s červenou čepicí a plácačkou. Prostě jí sebrali červenou čepici! A tak si na protest nabarvila dlouhé vlasy v té výrazné červené přednostenské barvě! Přítel si teď povšiml, že při příjezdu do Vimperku (pod hradbami, pod skalami nad Volyňkou) je vysochaná svérázná víla, která má nyní nově také fest červené vlasy. A tak ji chtěl po mně nafotit, aby mohl obrázky poslat zmíněné kolegyni i s patřičným povídáním.

Zašli jsme tam. Socha je za plotem, tak potřeboval lepší foťák s delším ohniskem na přiblížení, což jeho mobil nemá. Ale nakonec to nebylo ani třeba. Byl tam totiž zrovinka pan domácí, autor té sochy, zahrádkář. A měl radost, že se zajímáme o jeho umění. Tak jsme vše nafotili a ještě k tomu jednoho poustevníka, který přebývá o kus dál ve skalách. A pak se ten milý pán rozpovídal o svém zamýšleném projektu. Kdysi tudy totiž vedla Zlatá stezka, a tak má na své kůlnochajdě její vlajku a připravuje se na veledílo: vytvoří tady řadu soumarů a obchodníků, co po ní půjdou se solí z Bavor k Vimperku. Hezký projekt na důchod, což?! A kdo si hraje a tvoří, tak nezlobí a nebrblá a nevypráví o nemocech a o zlém stavu světa a nešíří kolem sebe hlouposti a špatné nálady či pesimismus. Naopak, nabízí tvořivou radost a inspiraci…

Do mysli mi vstupují další přátelé, kamarádi, známí a s nimi jejich příběhy. Co mají všechny společného? Inu, pro mne hluboké a opravdové poznání smyslu života plně a cele žitého. To, o čem mnozí zasvěceně, a někdy i žel planě, filozofují, co někteří v kurzech nabízejí, tito všichni se samozřejmostí a s láskou žijí, aniž by se tím zabývali, aniž by to zdůrazňovali, aniž by o tom mluvili. Potkávat takové pozoruhodné bytosti je radost, mít je za přátele je dar. Dar největší. Je fajn si být vzájemně darem (ale ne „dárečkem“, jak se tak někdy říkává). Ale i z „dárečku“ může být dar!

Kdo si hraje a tvoří, tak nezlobí a nebrblá a nevypráví o nemocech a o zlém stavu světa. Naopak, nabízí tvořivou radost a inspiraci...

Text a foto: Mirek Zámečník

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2022 na straně 42-43.