O sněhulákovi

Stavění sněhuláků by mělo být v zimě ve škole povinným předmětem. A jestli se teď nadechujete, abyste mi kontrovali, jaká je to pošetilost, že sníh už v našich končinách není, co býval, že ve škole je spousta důležitějších věcí na práci, které je třeba stihnout podle školního plánu, a že… Tak to teď předvánočně zkuste zase vydechnout a podívejte se na věc jinak. Nejspíš najdete stejně jako já minimálně deset důvodů, proč to ale není vůbec špatná myšlenka.

Mě třeba první napadlo, že by to všichni dělali rádi. Teda děti by to určitě nadchlo. A víme, že radosti ve škole není nikdy dost a nadšení je důležité!

Nadšení jde ruku v ruce s pozorností. Takže učitelé by získali pozornost dětí na svou stranu a třeba by s nimi při takové hodině na sněhu měli šanci spoustu věcí neformálně probrat.

Aniž bychom žáky nutili, učili by se týmové práci. Protože takové válení sněhových koulí dá někdy pořádně zabrat, zvlášť když bychom měli ambici postavit sněhuláka v životní velikosti.

S tím souvisí i důvod čtvrtý – fušovali bychom tím do hodin tělesné výchovy a zlepšovali dětskou fyzičku.

A do pětice žáky otužovali a posilovali jejich imunitu, protože pro to je pohyb na zdravém vzduchu obzvlášť v zimě jako stvořený. O vedlejším efektu ušetřených prostředků našeho zdravotnického systému ani nemluvě.

Při „zdobení“ sněhuláka by žáci mimoděk popustili uzdu své fantazii a zabrousili i do výtvarné výchovy. A naučili se taky improvizaci, protože ne v každé poctivě uplácané sněhové kouli drží mrkev a uhlíky. A co teprve, když je nemáme při ruce?

Děti by mohly navíc sněhuláka někomu věnovat, a tím projevit zájem o své okolí.

Navíc by se při sněhulákování naučily, že věci lze (v dnešním zamotaném světě) těžko plánovat a je třeba se těšit z právě prožívané chvilky, protože výsledek je nejistý. Správný sníh na sněhuláka prostě neobjednáš.

A také by si vyzkoušely, že jejich dílo je pomíjivé a nelze odhadnout, jak dlouho tu bude. Obleva je mrška nevyzpytatelná!

A důvod desátý? Zjištění, že i přes všechnu tu námahu, nejistotu a pomíjivost stojí rozhodně za to se do stavění sněhuláka pustit. Protože i když tu bude jen chvilku, vzpomínku na legraci prožitou s kamarády už jim nikdo nevezme.

Tak schválně, kdy jste vy naposledy stavěli sněhuláka? Třeba jen takového malinkatého, co se vejde do ruky. Vždyť i na balkoně v paneláku se sníh v zimě tu a tam najde… A rozsvítit v sobě dětskou duši (nejen) k Vánocům prostě patří.

Jana Jenšíková, šéfredaktorka

Foto: Shutterstock

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2022 na straně 5.