Každý máme svého Malého prince

Knížka o tom, jak se opuštěný pilot v africké poušti potká s Malým princem a povídají si o všeličem, se mi do rukou dostala už jako dítěti. I když pro děti tak úplně není... Příběh se mi zaryl pod kůži natolik, že mě od té doby až magicky přitahuje. Byla to první kniha, kterou jsem si přečetla v cizí řeči – italštině. O pár let později jsem v jednom knihkupectví v severoitalském Furlánsku objevila Malého prince v tamním jazyce. Vnuklo mi to myšlenku vydat knížku také v českých a moravských nářečích a dialektech. Tento sen jsem si před pár lety začala plnit. Tak aby každý mohl mít svého Malého prince. Jeho poselství se mi stalo průvodcem v životě a věrným rádcem v podnikání i politice.

Malý princ je bezpochyby literárním zázrakem, který našel u většiny z nás zalíbení. Není to však pohádka pro děti, i když symbolické postavy, obrazotvornost a také ilustrace samotného autora Antoina de Saint-Exupéryho tak vypadají. Je to kniha s mnohem vyzrálejší zápletkou a i ten, kdo ji pozorně dočetl až do konce, přiznává, že mu kvůli filozoficky složité výstavbě její významy a symbolika v mnohém stále unikají. I v tom ale spočívá kouzlo Malého prince. Každá stránka této malé knížky vás nutí přemýšlet a ten, kdo se jednou rozhodl vpustit si tajemnou postavu do života, už jí nikdy nedovolí odejít. To se přihodilo i mně. A jsem za to vděčná.

„Stáváš se navždy zodpovědným za to, co k sobě připoutáš.“

Listování knížkou, která nedávno oslavila 80 let od svého vzniku, mi ukázalo, co znamená být zodpovědný. Stejně jako Malý princ, který si pečlivě vybíral, co k sobě připoutá, i já se naučila nést zodpovědnost za to, jakou cestou se vydám. Uvědomuji si, jaký vliv bude mít mé rozhodnutí na můj život a na životy ostatních. Odmala cítím zodpovědnost za to, jaký vztah k sobě máme s rodinou a přáteli. Vím, že se o přátelství musím starat, poskytovat oporu a být připravena naslouchat a pomáhat, když je potřeba.

Příběh o Malém princi z neznámé planetky mě inspiroval dokonce natolik, že jsem se rozhodla před několika lety vstoupit do politiky. Cítila jsem zodpovědnost za „své růže“ a chtěla jsem o ně pečovat. V Evropském parlamentu také cíleně hledám „své beránky“, kterým se věnuji. V mém hledáčku jsou zejména ti, kdo jsou schopni spásat zlo, a to preventivně, tedy ve stadiu, kdy je ještě docela malé a dá se s tím něco dělat.

„Ale oči jsou slepé, musíme hledat srdcem.“

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ říká na jedné ze stránek malý princ, „a přece tam nenalézají to, co hledají.“ O kousek dál dodává, že „…oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“ Má pravdu, některé věci opravdu nelze vidět pouhým zrakem, ale musíme je objevit v sobě, ve svém nitru, v srdci.

Ve své práci se musím řídit nejen svými osobními názory a zkušenostmi, ale musím také slyšet hlasy lidí, které zastupuji. Díky Malému princi vím, že nestačí naslouchat pouze slovům, ale také pocitům. Pouhým okem nevidíme, co se skrývá pod povrchem, a musíme být otevření vnímání, abychom mohli opravdu porozumět a pomoci.

Často se mi stává, že na první pohled nevidím celý obraz, a proto začnu hledat odpovědi na složité otázky ve svém srdci. Poslouchám své instinkty a věřím své intuici, abych správně porozuměla tomu, co mám před sebou a co nemusí být na první pohled patrné.

„Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny čapí nůsek a na střeše holuby…“

Dodnes mám z knížky zapsaný tento citát: „Řeknete-li dospělým: ‚Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny čapí nůsek a na střeše holuby...‘, nedovedou si ho představit. Musíte jim říci: ‚Viděl jsem dům za sto tisíc franků.‘ Tu hned zvolají: ‚Ach, to je krása!‘“ A vracím se k němu každý den.

Vnímání každého jednotlivého člověka je odlišné a někdy je těžké najít společnou řeč a navzájem se pochopit. Malý princ mě naučil tomu, že vždycky hledám způsoby, jak věci vysvětlit tak, aby jim druzí porozuměli.

„Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.“

Vše, co v životě za něco stojí a má hodnotu, vyžaduje úsilí a trpělivost. Je třeba vytrvat a tvrdě pracovat, abychom dosáhli toho, co chceme, a abychom byli úspěšní.

Podobně jako Malý princ, když chtěl poznat motýly, musíme často vystoupit ze své komfortní zóny a být ochotni se postavit myšlenkám, které se nám nelíbí nebo s nimi nesouhlasíme. Pokud chceme porozumět potřebám druhých lidí, musíme být ochotni naslouchat a brát v úvahu různé názory a kritiku. Je to jediný způsob, jak sami můžeme růst a rozvíjet se.

Přeji vám, abyste i vy našli svého Malého prince. Důvěrného přítele, který vám bude inspirací a provede vás planetkami života. Abyste byli šťastní.

Text: Martina Dlabajová

Foto: archiv M. Dlabajové a Shutterstock

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 - 2 / 2023 na straně 22-23.