Čtyřlístek nosí štěstí Již 55 let!

Když Jaroslav Němeček v květnu roku 1969 nakreslil postavičky Pindi, Fifinky, Myšpulína a Bobíka poprvé, bylo mu 24 let. Od té doby snad neminul den, aby se jejich tvorbě nevěnoval. Letos oslavil osmdesátiny a příběhy čtyř nerozlučných kamarádů pod jeho rukama ožívají stále. Věříme, že stejně jako my i mnozí z vás nad stránkami Čtyřlístku prožívali napínavé a krásné chvíle dětství a toto potěšení pak předávají ve svých rodinách dál. K významnému jubileu bychom Čtyřlístku i jeho stvořiteli rádi poblahopřáli, trochu si zavzpomínali a podívali se, jak se jim všem daří dnes.

Za všechno může Itálie

Skutečnost, že inspiraci ke kreslení čtyřlístkových příběhů nachází výtvarník a ilustrátor Jaroslav Němeček ve svém nejbližším okolí, je poměrně známá. Jak do toho ale zapadá Itálie? Autor Čtyřlístku je přece Čech a patriot na slovo vzatý!

Ono to bylo tak… Když tehdy dávno před 55 lety Čtyřlístek vznikal, nápad se zrodil ze silného zážitku, který si mladí novomanželé Němečkovi přivezli ze své dovolené v Itálii. Už tehdy Jaroslav kreslil komiksy do Mateřídoušky a v Itálii si hned oba dva všimli obrovského množství krásně barevných časopisů pro děti, které tam byly k mání. A tak si s manželkou Lucií hned řekli, že musí něco takového udělat i pro děti české – včetně svého syna Vítka, který byl tehdy ještě miminko. Po návratu z dovolené si v klidu na chalupě sedli k lahvince dobrého italského vína, a jak sami říkají, s tužkou v ruce a láskou v srdci společně vymysleli čtyři nerozlučné kamarády: Pinďu, Myšpulína, Fifinku a Bobíka. Rovnou jim tehdy k podobě dali do vínku i základní povahové rysy a už se těšili, jak svůj Čtyřlístek nabídnou k realizaci v redakci.

Papír došel!

V tehdejší šedi zapůsobil barevný Čtyřlístek na děti, a potažmo jejich rodiče, jako zjevení. Pamětníci vzpomínají, jak se u trafik na něj stály fronty a někdy byl k dostání jako podpultovka. Děti byly nadšené a rodiče jim chtěli udělat radost. Na začátku nebyl číslovaný, nevycházel pravidelně a neříkalo se mu časopis, byl vydáván pod názvem Čtyřlístek – Veselé obrázkové čtení. A přesně to uvnitř čtenáři vždycky našli: laskavé příběhy pro malé děti, do kterých se nikdy nepletla politika, zloduchové byli vždy dopadeni a spravedlivě, leč nikoli krutě, potrestáni.

První náklad vyšel v počtu třiceti tisíc výtisků. Hlad po veselém obrázkovém čtení byl tak obrovský, že další měsíc už se muselo vydat šedesát tisíc výtisků, pak devadesát a nakonec v 80. letech dosáhl Čtyřlístek rekordního počtu dvě stě dvacet tisíc výtisků osmkrát za rok. Kvůli tomu ho paradoxně dokonce chtělo nakladatelství zrušit, protože na veleúspěšný časopis bylo potřeba tolik papíru, že už mu z plánovaného a dostupného množství nezbývalo dost na tisk neprodejných, leč politicky korektních titulů. Naštěstí ke zrušení nikdy nedošlo a české děti o svůj oblíbený originální český komiks, dalo by se říct součást národního kulturního dědictví, nepřišly.

Manželé Lucie a Jaroslav Němečkovi s Myšpulínem, Fifinkou, Pinďou a Bobíkem

Gratulanti, kam se podíváš

První Čtyřlístek spatřil světlo světa v květnu 1969, letos tedy slaví 55. narozeniny. Prvních dvanáct nečíslovaných příběhů patří mezi sběrateli k nejvyhledávanějším. A těch úplně prvních šest čísel si Jaroslav Němeček nejen sám ilustroval, ale i psal. Pak otěže psaní převzala nejdříve básnířka Ljuba Štíplová, následována postupně dalšími kolegy spisovateli. Příběhy z pera Ljuby Štíplové zůstávají i po dlouhé době mezi těmi nejoblíbenějšími, a jak říká Jaroslav Němeček, jeden je lepší než druhý. Ona sama vzpomínala na své první pocity, kdy se jí zdálo, že psát komiks pro čtyři hlavní postavy bude ohromně obtížné – je to totiž dost neobvyklé aranžmá. Většinou bývá v komiksu jen jeden hlavní hrdina, jemuž se střídají partneři, nebo hrdinové dva, kteří stojí proti sobě. Ale udržet na osmi stránkách hned čtyři postavy, to byla výzva.

Letos oslavil významné jubileum i pan Jaroslav Němeček, a to své osmdesátiny. Blahopřání tak mnohdy přicházejí oběma nerozlučným jubilantům zároveň. Jedním z gratulantů je městská část Praha 12, kde autor Čtyřlístku prožil své dětství a dospívání. Rodný dům v Modřanech, kde nyní žije rodina jeho bratra, byl vzorem, podle něhož vznikla podoba domku, ve kterém bydlí Čtyřlístek. Sdílejí například stejná kamna a zelený nábytek. Na počest autora a jeho díla uspořádala radnice unikátní výstavu, kterou trefně pojmenovali Čtyřlístkománie.

V sobotu 28. října 2023 převzal Jaroslav Němeček na Pražském hradě medaili Za zásluhy I. stupně v oblasti kultury a umění. S blahopřáním přispěchala i Česká televize, která při této příležitosti nachystala o Čtyřlístku a jeho autorovi vzpomínkový dokument a odvysílala prvních sedm nově vzniklých čtyřlístkových večerníčkových dílů, čímž se Jaroslavu Němečkovi splnil jeho velký sen. Přenést kreslená dobrodružství na obrazovku chtěl totiž odjakživa, a své hrdiny kreslil proto vždy tak, aby je, až nastane ta správná chvíle, bylo snadné animovat. Dva filmy už sice vznikly dřív, ale ve večerníčku se dětem Čtyřlístek představil poprvé. Jeden osmiminutový díl vznikal pod vedením čtyřlístkového dvorního režiséra Michala Žabky přibližně čtyři měsíce a zhruba za dva roky bychom se mohli dočkat uvedení dalších šesti dílů, na kterých se už také pracuje.

Je ti podobná, nezdá se ti?

Už jsme zmínili, že inspiraci ke kreslení čtyřlístkových příběhů nachází výtvarník a ilustrátor Jaroslav Němeček ve svém nejbližším okolí. A kdo by mu mohl být bližší než jeho milovaná manželka Lucinka? Schválně se na ni podívejte a porovnejte ji s podobou Fifinky J. Modřanskou inspiraci z dětství jsme už také prozradili, ale Třeskoprsky přece v Praze nenajdeme, že ne? No jasně, jako každý správný Pražák i Jaroslav Němeček si našel svou cestu z města. Učarovala mu malebná krajina Kokořínska a okolí. Třeskoprsky, to je městečko Doksy, Blaťák Máchovo jezero a hrad Bezzub, to je Bezděz. Skály, lesy, řeka, to všechno má autor Čtyřlístku před očima, i když zrovna nekreslí na chalupě v Doksech, ale v ateliéru v Praze. V Doksech má kreslená parta i své stálé muzeum, které se nyní rozšiřuje o další čtyři místnosti. Najdete ho na zdejším zámku, kde vás přivítají Myšpulín, Fifinka, Bobík a Pinďa v životní velikosti, prohlédnete si čtyřlístkové poštovní známky a nakouknete i do Myšpulínovy laboratoře a Fifinčiny kuchyně. A pokud máte rádi přírodu a pohyb jako tato čtveřice kamarádů, můžete se vydat i na dvanáct kilometrů dlouhou stezku Se Čtyřlístkem okolo Blaťáku neboli kolem Máchova jezera.

Lásku k přírodě vdechli svým postavičkám manželé Němečkovi hned při jejich narození. Myšpulína tehdy pojmenovali po mišpuli obecné, staré odrůdě ovocného stromu. Tato starobylá dřevina byla pěstována už před několika tisíci lety a Čtyřlístek byl při tom, když byla vysazena i v pražské botanické zahradě, kde ji můžete najít. Její plody obsahují mnoho prospěšných látek a blahodárně působí na celý organismus. Totéž lze bez přehánění prohlásit i o laskavých příbězích čtyř nerozlučných kamarádů. Celkem jich dosud vyšlo 750 a každoročně přibývá dalších osm nových čísel plus čtyři dvojčísla. Stejně jako před lety i nyní je na začátku nápad, který je potřeba zhmotnit. A my přejeme všem, kdo se na tvorbě Čtyřlístku podílejí, ať jim jde práce pěkně od ruky, a děti se tak mohou těšit na další a další příběhy svých zvířecích kamarádů.

Zpracovala: Martina Hošková

Foto: archiv Jaroslava Němečka a Tomáš Fongus

Myšpulín

Myšpulín je velice chytrý kocour. Zařídil si svou vlastní dílnu, ve které rád něco nového vymýšlí a bádá. Jeho vynalézavost a rozvaha nejednou pomohla celému Čtyřlístku a jejich přátelům vymotat se z nenadálého problému. Právě proto je přirozenou autoritou celé party a uznávaným profesorem v celém širém světě.

Fifinka

Psí holčička Fifinka vyrostla ve skvělou hospodyňku a velkou parádnici. Obětavě se stará o ostatní a vaří jim jejich oblíbená jídla. Nemá ráda nepořádek a běda tomu, kdo ho udělá. Často v domečku uklízí a vymýšlí, jak by ho ještě víc zkrášlila. Nezkazí žádnou výpravu, podle slov Bobíka je odvážná a nedá se. Je zkrátka nejlepší kamarádkou i do nepohody.

Bobík

Už jako malý si pořád špinil košilku a kalhoty. Není divu, je to přece prasátko. Jeho velkou láskou je jídlo. Když Bobík něco dělá, jde do toho se vší vervou a rychle rovnou po hlavě. Ale je to věrný kamarád a za všechny z party Čtyřlístku by se rval jako lev. Však je to taky pořádný silák.

Pinďa

Jako každý správný zajíc i Pinďa moc rád běhá. Nejdřív mu to moc nešlo, ale vydržel, pilně trénoval, a dnes se může pyšnit zlatými poháry, které dostávají jenom vítězové. Ale neběhá jen na závodech. Když se poleká, je hned fuč. Je to odborník na lekání. Zároveň ale ví, že každý strach se dá překonat, a na své odvaze neustále pracuje.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 - 2 / 2024 na straně 12-15.