Váš hlas může léčit. Nejen vás, ale i lidi kolem
Říká se od pradávna, že hlas a hudba jsou prostředníky mezi lidským a božským. Slovo, řeč, píseň, muzika, modlitba… Jakýkoli zvuk může mít životodárnou sílu. Záleží pouze na nás, jak se ji naučíme využívat. A čím dříve, tím pro nás i naše okolí lépe.
Hudba v žilách
Jindra Fritsch si tu léčivou sílu vyzkoušel sám na sobě. Jako mladý kluk, který vždycky miloval muziku, měl nastartovanou slibnou hudební kariéru. Už v době, kdy studoval kontrabas na Hudební konzervatoři v Kroměříži, hrál na něj i v orchestru Divadla Oldřicha Ctibora v Olomouci. V době povinné vojenské služby pak nejen hrál, ale i zpíval v táborském Vojenském uměleckém souboru, odkud se dostal do prestižního AUSu – Armádního uměleckého souboru v Praze a v hlavním městě taky zůstal.
A pak blesk z čistého nebe. „Měl jsem velmi těžkou autohavárii. Několik hodin v kómatu, krvácení do mozku, ztráta paměti… Zůstal jsem rok na vozíku, měl jsem ,slavíka‘, abych mohl vůbec mluvit. Ve třiceti jsem začal od nuly,“ vzpomíná na osudový zlom.
„Nemá cenu se vracet k tomu, co všechno se mi tehdy honilo hlavou a jak jsem propadal beznaději. Podstatné je, že mě z toho dostala hudba. Doslova. Na tu jsem nikdy nezanevřel a věřil jsem, že se k ní jednou vrátím. A jak už to tak chodí, přišla i osudová šance. Hledali tehdy tenoristu do vokální skupiny Dobrý Večer Quintet. To mě nakoplo. Pomohlo mi to vrátit nejen paměť, ale hlavně chuť do života. Začal jsem s nimi zpívat a později jsem jim dělal manažera. Mezitím jsem se pustil taky do studia zpěvu na Pěvecké konzervatoři Praha.“
Hlas je fantastický nástroj, který máte ve svých rukou.
Touha vrátit, co dostal
„Když jsem se vrátil do normálního života, cítil jsem potřebu pomoci. A tak jsem jednoho dne zaklepal na dveře pražského Jedličkova ústavu, že bych rád učil děti práci s hlasem. Tenkrát jsem to ještě nenazýval muzikoterapií. A vedení ústavu souhlasilo. Několik let jsem tam pracoval s dětmi po dětské mozkové obrně a viděl jsem, jak jim to pomáhá. Ovšem vyžadovalo to ode mne hodně energie a s přibývajícími roky jsem cítil, že už pravidelnou práci s postiženými dětmi nezvládám. Proto se dnes zaměřuji spíše na dospělé a školáky.“
Dýcháte správně?
Dnes má Jindra Fritsch vlastní agenturu, cimbálovku Studánka Praha, v níž je třicet tanečníků, zpěváků a hudebníků, staročeskou kabaretní skupinu Frajéři z galerky a k tomu ještě právě zkouší roli krále do nového muzikálu Dlouhý, Široký a Bystrozraký, který bude mít premiéru v listopadu v pražském Divadle Broadway. Přesto se muzikoterapii věnuje dál.
„Práce s dětmi mě velmi naplňuje a baví. Chtěl bych je naučit, že když budou správně dýchat a používat svůj hlas, budou zdravější, učení jim půjde lépe, budou mít víc energie. Že hlas je fantastický nástroj, který mají ve svých rukou, a když se s ním naučí pracovat, budou v životě úspěšnější, protože budou na své okolí lépe působit.
Jindřich Fritsch (48)
Pochází z moravského Chudobína u Mohelnice a dnes žije v Mrači u Benešova. Je rozený muzikant a organizátor. Kromě hry na kontrabas, kterou studoval na konzervatoři v Kroměříži u prof. Miloslava Gajdoše, hraje na mandolínu, kytaru a dudy, zpívá a hudbu také skládá. Přitom ho baví muzika napříč hudebními žánry, od klasické barokní přes folklor až po rock. Založil několik souborů, v nichž také hraje a zpívá, například cimbálovou muziku Studánka Praha nebo staročeský kabaret Frajéři z galerky. Rád se věnuje dětem. Spolupracuje s benešovskou ZŠ Jiráskova, kde praktikuje muzikoterapii, a na ZUŠ J. Suka v Benešově vede dětský pěvecký sbor. Pokud mu čas dovolí, rád přijede mezi děti i na další školy.
Je úžasné s nimi prožívat tu proměnu, jak se uvolňují a otevírají, jak ztrácejí ostych a bloky, přestávají kuňkat a zpívají jako na lesy. Naše hodiny bývají inspirativní i pro jejich pedagogy, protože se o svých svěřencích hodně dozvědí. A navíc se i sami naučí s hlasem lépe zacházet, a tudíž se tolik při učení nenamáhat a vysílat k dětem pozitivní vibrace,“ konstatuje zkušený muzikoterapeut.
Už ve starověku nabádali učitelé žáky, aby využívali hlasu jako tvořivé a léčivé síly. Zkusme to naučit i naše děti.
„Sám se snažím dávat do práce s dětmi lásku, takže mě hodně oslovila vaše soutěž Srdce s láskou darované. Pokud bude mezi vítězi zájem, rád mezi ně přijedu, a přispěju tak k dobré věci.“
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 4 / 2015 na straně 28—29.