Mějme duše a srdce otevřené
„Celá výchova a vzdělání má vést k tomu, aby měl člověk duši otevřenou.“ J. A. Komenský
Přiznám se, že když jsme před drahnou dobou plánovali obsah tohoto AGE, mysleli jsme si na osobnost J. A. Komenského v souvislosti s jeho dílem pedagogickým. Vzpomínali jsme na dobu školních let, kdy jsme většinou míjeli jeho bustu každodenně při cestě do a ze školy už od první třídy, abychom až mnohem později pochopili, čím a kým vlastně ten vousatý a smutný pán byl a co pro svět udělal.
Jak se však blížila konkrétní příprava samotného čísla a čím dál víc jsme se nořili do Komenského osudu a díla, docházeli jsme k tomu, že o něm chceme psát nejen jako o vynikajícím pedagogovi, který inspiroval a inspiruje bezpočet kantorů i za našimi hranicemi, ale že nás daleko víc oslovil jeho odkaz filozofický. Především idea, že svět by měl dospět k všenápravě, a tedy k míru. Jako by tu k nám jeho myšlenky prošly bránou času, aby ukázaly, jak je lidstvo nepoučitelné, když je lze z dob třicetileté války přes bezmála čtyři století aplikovat na dobu, kterou žijeme.
Ve svých pansofických dílech, z nichž přese všechno září optimismus, je Jan Amos Komenský přesvědčen, že s pomocí osvěty a vzdělání lze společnost napravit. Právě proto také prosazoval, aby vzdělání bylo přístupné pro všechny, neboť vede k poznání pravdy, a ta je základním předpokladem života v míru. Tato vidina byla pro něj v tehdejších neutěšených poměrech natolik lákavá, že vynaložil obrovské úsilí, aby o ní přesvědčil své okolí a považoval to za důležitější než sepisování učebnic. Trval však také na tom, aby každému zůstal jeho vlastní úsudek a měl duši otevřenou.
„Je třeba vytrvale nás všechny vyzývat, abychom se dívali svýma vlastníma očima a odložili brýle předsudků, protože to je ta nejpřímější cesta, po níž se dostáváme k pravému poznání věcí a na níž dobrovolně činíme všechno to, co činit máme. Jde o to, abychom při svém pozorování viděli věci samy a abychom se sami ubírali tam, kam nás věci vedou. To nastane tehdy, když bude platit, že nikdo cizí, ať se vzal, kde se vzal, nám nemůže dávat rady, nýbrž bude každý radit sám sobě. Každý si bude sám prohlížet a ohmatávat všechny věci a podle své vůle o sobě i o nich rozhodovat. Všichni lidé totiž, i ti prostí, svým očím uvěří snadněji a ochotněji než cizím. Ale i o učence, kteří rozumějí věcem sami bez cizí pomoci, a proto nepotřebují žádné autority, bude takto lépe postaráno, a vůbec o všechny lidi, jestliže budeme přihlížet výlučně k věcem v jejich celku…
…Nezbývá nic jiného, než abychom přestali spolu souhlasit či nesouhlasit podle zvyku, to znamená vždy stejně, podle zaujetí pro tu kterou stranu. Místo toho musíme všechno složit na společnou hromadu (jak jsem pravil výše a jak pro závažnost věci opakuji), z níž si nesmí nikdo nic znovu sebrat jen pro sebe. A to do té doby, dokud o tom všechny smysly každého člověka zvlášť i všestranný souhlas všech lidí dohromady nezjistí, že je to věc nepochybně pravdivá, nepochybně dobrá a nepochybně snadná (či, jak se říká, proveditelná), a proto podle obecného soudu jistá, správná i obecně prospěšná. Jakmile všichni shledají, že něco takové je, nechť se toho všichni bez rozdílu chopí, přemýšlejí o tom a řídí se tím. Toho však, o čem se podle společného svědectví lidstva dokáže, že takové není, ať se nikdo nechápe ani nedotýká, ale nechá to spíše upadnout v zasloužené zapomnění…“ (J. A. Komenský: Obecná porada o nápravě věcí lidských)
Možná, že právě v době adventní je ten správný čas na trochu zamyšlení. To, co uděláme, je pak na každém z nás. My vám v tuto chvíli posíláme šedesát stránek inspirativního čtení a přání láskyplných a mírových vánočních svátků. A v novém roce se budeme těšit na další potkávání.
Za celý tým AGE
Jana Jenšíková, šéfredaktorka
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 - 6 / 2015 na straně 5-6.