Masaryk s humorem, ovšem s úctou

Pražská autorská scéna Studio Ypsilon má nejen díky své nezaměnitelné tradiční poetice na repertoáru inscenace, které se vyrovnávají s aktuálními tématy. Ypsilonská dramaturgie však zařazuje i taková, která se zdají být na první pohled zdánlivě minulá, patřící do historie. Nejen proto nese autorská hra Jana Schmida a Jana Koláře název T. G. M. aneb Masaryk mezi minulostí a dneškem (nebo také aneb Masaryk v kostce) a vyjadřuje se aktuálně a s nadsázkou k dnešní době nejen skrze příběh Prezidenta Osvoboditele.

T. G. M. je představení původně nastudované již v červnu 2010 k pětačtyřicátému výročí Studia Ypsilon. Divadlo si připomínalo v uplynulých dvou sezonách již padesát let, přičemž „Masaryk“ má na repertoáru stále své místo.

Inscenace nepředvádí Masarykův životopis od kolébky po hrob, ale je vsazena do roku 1935 a vrací se proti času, pohybuje se v několika tematických vrstvách a jejich souvislosti pak určují vývoj a trvání. Vše je rámováno a do tvořeno nejen osobitou výpravou profesora Jaroslava Maliny, ale také hudební stránkou celé inscenace, na které se podílel Miroslav Kořínek s Martinem Šmídem (živě spolu také s židovským klezmerem hudební skupiny Klec).

Inscenace je nadsázkou, která chce naznačit všeobecnou bezbřehost jakýchkoli žebříčků hodnot. Například skrze úvahy, že pravděpodobně dnes chybí Masarykova myšlenka, že demokracie není cíl naší existence, ale cesta k lidskosti, kde však úcta člověka k člověku je podmínkou, a tudíž se neobejde bez proměny každého z nás.

„Milovníci Masarykova díla a jeho znalci ocení desítky vtipů postavených na jeho méně známých výrocích či skutcích i na ostatních historických reáliích. Za všechny: Masaryk přiváží dárky, pro Čapka nachystal pravý kubánský R. U. M. A drsnější vtip spojený s Edvardem Benešem. Když po první světové válce nabízí řešení sudetoněmecké otázky, uzemní ho přítomní s tím, že na tohle dojde řada později. Právě v tomhle přístupu je síla představení: na jevišti ukotvení v období první republiky, s částí šíleného dvacátého století ještě před sebou, přitom s životní zkušeností, která už deset let vyvěrá ze století nového. Nezbývá než si dělat legraci z vlastních prezidentů a dějin. A tady takovou chytrou legraci dělat opravdu umějí,“ napsali pro zajímavost v roce premiéry v Mladé frontě DNES.

V představení se diváci setkávají již šest let s hvězdným obsazením: Václav Helšus, Jana Synková, Petr Vacek, Petr Vršek, Pavel Nový, Jan Přeučil, Jiří Štědroň, Kamila Kikinčuková, Renata Rychlá a celá řada dalších. Roli Tomáše Garrigua Masaryka hraje právě Václav Helšus (bývalý dlouholetý člen Y), který si také musel položit otázku, co všechno se sebou udělá, aby ho mohl přesvědčivě představovat: „Mám rád těžké úkoly. Člověk si to musí rozdat s celým světem. A když jsou kolem mne lidé, kteří na to, každý po svém, jdou stejně, tak je to moc prima.“

Mimo jiné se také potkáte například s Alicí Masarykovou v podání Jany Synkové nebo s Guthem-Jarkovským (Jan Jiráň) a s dalšími postavami české minulosti a vlastně i současnosti. Protože zabývat se dnes T. G. M. umožňuje podívat se na nás samotné z různých stran, narážet na různé paradoxy našich dějin i naší povahy, ale také objevovat schopnost umět si udělat legraci ze sebe samých a nastavovat zrcadlo své vlastní nedostatečnosti.

„Možná je škoda, že se již do textu hry nevešla věta, kterou řekl Masaryk 28. října 1919: ‚Dosáhli jsme samostatné republiky, protože jsme horoucně věřili ve své národní ideály, že jsme ve svém nitru uznávali a ctili něco svatého a že jsme měli důvěru v lidi a lid.‘ Té úrovně jsme nedorostli nebo ji ztratili. Nízkost jistě byla vždycky, většinou však něčím vyvážená. Dnes je bohužel tím převažujícím, co nás obklopuje, že až se Masaryk asi v hrobě obrací. Ale nechci vyvolávat skepsi (přestože nevěřím v dobrotu lidí ani světa), protože sám v naši budoucnost věřím,“ dodává na závěr Jan Schmid.

Vzpomínka Jana Přeučila

Můj tatínek František Přeučil byl za první republiky příslušníkem československé armády, sloužil v kasárnách na Pohořelci a po určitém čase byl jmenován četařem. Jeho četa jednou dělala z kasáren na Pohořelci přesun na vojenské cvičiště na Bílé Hoře. Když družstvo procházelo hradčanskými uličkami, objevila se před vojáky motohlídka, která oznámila tatínkovi jako veliteli čety, že za několik okamžiků pojede kolem na koni pan prezident Masaryk. Družstvo mělo pozdravit pana prezidenta. Tatínek okamžitě seřadil četu do pohotovostní řady a čekali, až pojede pan prezident kolem. Za chvíli se objevila štíhlá silueta pana prezidenta v bílém obleku a s typickou čepicí na hlavě – masaryčkou. Otec zavelel: Četo, k poctě zbraň! Vpravo hleď! – T. G. M. se zastavil před vojáky a tatínek ohlásil: Pane prezidente, četa československé armády je nastoupena k vašemu pozdravu. Četař Přeučil. – Pan prezident po pauze pokynul rukou a řekl: Nazdar, chlapci, nazdar! Tatínek mi říkal, že to byl neuvěřitelný okamžik a že zahlédl i na těch nejotrlejších tvářích slzy dojetí. Tuto příhodu mi líčil tatínek několikrát, ano, setkání mu zůstalo v paměti po celý život. Na závěr bych rád poznamenal, že později se tatínek stal přítelem Jana Masaryka a ještě později byl odsouzen v procesu s Miladou Horákovou a spol. na doživotí. (Převzato z divadelního programu)

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 / 2016 na straně 22-24.