Dolores Baťová: Dědeček nás učil lásce k domovu
Dolores Baťová o sobě říká, že je Brazilka, ale má české srdce. S tím se prý nedá nic dělat. Maminka Ludmila a dědeček Jan Antonín jí předali české kořeny, díky nim se naučila milovat českou kulturu – hudbu, lidové tance, literaturu… Svou vitalitou a jakousi vnitřní moudrostí, která z ní při našem setkání vyzařovala, nám připomínala svého dědečka. Tedy představu, kterou jsme o Janu Baťovi měli. Nejen o něm jsme si povídali těsně před jejím návratem do brazilské Bataypory po čtrnáctidenním pobytu v Česku. Jak jinak, než česky.
Nikdy se nevzdávej
Když mluvíte o svém dědečkovi, celá se rozzáříte. Je vidět, že jste měli krásný vztah. Co jste na něm měla nejraději?
Že si na nás děti vždycky našel čas, hodně si s námi povídal. Ve vzpomínkách mi zůstal jen usměvavý, nepamatuji se, že by byl někdy protivný, i když měl velké starosti. Působilo na nás silně jeho charizma, obdivovali jsme jeho vnitřní sílu, obrovskou pracovitost, to, že měl do poslední chvíle energie na rozdávání. Nikdy nerezignoval, nevzdával se – a učil to také své děti i nás, vnoučata.
Vraťme se na tomto místě trochu do historie. S Janem Baťou provedl čas několikrát veletoč. Byl nevlastním bratrem Tomáše Bati, zakladatele světoznámého prvorepublikového impéria Baťa ve Zlíně. Již v letech 1919 až 1920 řídil Baťovu továrnu v americkém Lynnu, pak asi rok obchodní oddělení v Londýně. V letech hospodářské krize byl jeho blízkým spolupracovníkem, stál například za myšlenkou stavět továrny přímo v cizích zemích, aby bylo možné bojovat s vysokými cly a udržela se konkurenceschopnost. Přesto bylo po tragické smrti Tomáše Bati pro mnohé překvapením, že si jako svého nástupce vybral právě bratra Jana.
To máte pravdu. Avšak další vývoj dal jeho rozhodnutí za pravdu, Baťa pronikal do celého světa. Pod dědečkovým vedením se počet podniků zpětinásobil na celkových 120, stejně jako počet prodejen na více než 5800. Počet zaměstnanců vzrostl z přibližně 16 tisíc na více než 100 tisíc! Tehdy se u českého Bati učili zásadám úspěšného podnikání i ostřílení američtí a angličtí byznysmeni!
U českého Bati se učili zásadám úspěšného podnikání i ostřílení američtí a angličtí byznysmeni!
Kromě toho byl Jan Baťa i významnou osobností veřejného života. Říká se, že se o něm ve třicátých letech dokonce uvažovalo jako o jednom z kandidátů na prezidenta Československa, což se mu později možná stalo osudným.
Pravdou je, že mu Beneš asi nezapomněl, že se stal jedním z nejhlasitějších kritiků mnichovského diktátu. Dědeček chtěl, abychom se německé okupaci bránili, se svými zaměstnanci věnoval na obranu státu 30 milionů. Vyprávěl nám, jak prosil Beneše o audienci, a když se mu jí konečně dostalo, jak se snažil jeho rozhodnutí zvrátit. Ale Beneš ho tehdy vyprovodil slovy: „Politice rozumím já, vy se, pane Baťo, držte svého kopyta.“
V roce 1939 pak můj dědeček emigroval s rodinou a nejbližšími spolupracovníky do USA a v roce 1941 se trvale usadil v Brazílii. Ovšem nerezignoval, začal zde budovat továrny a později průmyslová městečka. Počítal s tím, že se po válce stanou dalšími filiálkami zlínského podniku. A také není pochyb o tom, že za války žádná jiná soukromá osoba nepřispívala na český odboj tak vysokými finančními částkami jako on.
Dolores L. Baťová Arambasic
Narodila se v roce 1948 v São Paulu jako dcera Ljubodraga Arambasic a Ludmily Amálie Baťové, je vnučkou Jana Antonína Bati a jeho ženy Marie Baťové. Do svých patnácti let žila v Batatubě, malém průmyslovém městě založeném dědečkem J. Baťou. Později rodina přesídlila do São Paula, aby mohla pokračovat ve studiu. Vystudovala právo na několika mezinárodních univerzitách. Už tři desítky let se podílí na obrození české kultury v Brazílii. Spolu se svou maminkou vstoupila do Československo-brazilského spolku v São Paulu, kde byla do roku 1989 ředitelkou. V roce 1990 se stala zakládající členkou nového sdružení Česká a slovenská kulturní dílna, jejíž součástí je také folklorní spolek Klenot v Bataypoře. V roce 1998 se zasloužila o vznik kulturního centra, které dostalo jméno po její mamince. V současné době bydlí nedaleko Bataypory, kde se svou dcerou Guiomar, zootechničkou, řídí rodinnou zemědělskou usedlost. Je matkou tří dcer a babičkou Yasmíny a Antonína. Dolores L. Baťová pokračuje v naplňování vize svého dědečka Jana Bati. Díky hrdosti na český původ a její osobní angažovanosti se česká kultura a Česká republika staly v Brazílii pojmem.
Jan Antonín Baťa
(1898 Uherské Hradiště – 1965 São Paulo, Brazílie) Byl nevlastním bratrem Tomáše Bati, zakladatele firmy Baťa. Po bratrově smrti převzal řízení firmy a byl to právě on, kdo stál za ohromným obchodním rozmachem značky Baťa. Od roku 1932 do roku 1939 se firma pod jeho vedením rozrostla, působila po celém světě a J. A. Baťa byl jedním z nejvíce obdivovaných a uznávaných světových podnikatelů. V zahraničí stavěl nejen továrny, ale celá města, která fungovala po vzoru Zlína. Který podnikatel to od té doby dokázal? Kromě podnikatelského odkazu zanechal i rozsáhlý odkaz literární – 58 knih a spousty fotografií. Baťova rodina společně s nakladatelem Markem Belzou postupně seznamuje s díly J. Bati i české čtenáře. Už vyšly například tituly Budujme stát pro 40 000 000 lidí, Těžké časy, Román života či Uloupené dílo.
Do své domoviny se však už nikdy nevrátil.
Jsme přesvědčeni, že právě i z iniciativy svých britských a amerických obchodních konkurentů byl zapsán na tzv. černou listinu podniků podporujících Němce, což mělo za důsledek bojkot jeho výrobků a později se stalo také důležitým argumentem v procesu, v němž byl označen za zrádce a kolaboranta, odsouzen k mnohaletému vězení a jeho majetek v rodné zemi byl zkonfiskován. O zahraniční pobočky Baťa pak vedl ještě za svého života vleklé soudní spory se synem Tomáše Bati, Tomášem Janem. Proč bezúspěšně, to je taky dlouhá historie, ale raději obraťme list.
Pravda vyjde najevo
Bohužel se už nedožil časů, kdy se většina historiků přiklonila k tomu, že byl po válce odsouzen nespravedlivě. V roce 2007 soud rozsudek o kolaboraci zrušil a vloni v létě jste pro něj dokonce symbolicky převzala ocenění Gratias agit, tedy křišťálovou zeměkouli, kterou každoročně uděluje ministr zahraničí za šíření české kultury a dobrého jména České republiky v zahraničí. Jak jste se cítila?
Tak, jak říkáte. Brala jsem to hlavně jako ocenění pro svého dědečka. Když v roce 1965 v Brazílii umíral, jeho téměř poslední slova byla: „Pravda vždycky vyplave na povrch jako olej na vodu.“
V Brazílii se mu naopak uznání dostávalo. Jeho přínos pro zemi je nepřehlédnutelný a dodnes tam prý jeho jméno vyslovují s úctou.
Byl neúnavný vizionář a budovatel. Postavil v Brazílii několik průmyslových měst, takových menších Zlínů, ovšem neomezil se pouze na výrobu bot. Vybudoval také stavební podniky, cesty nebo vodní nádrž. K jeho zásadním projektům patří například přehrada v oblasti Martinopolis nebo most přes řeku Paraná. Na jeho pozemcích se v době po druhé světové válce usadilo 80 tisíc lidí, převážně uprchlíků z Československa a dalších zemí. Jen továrna v Batatubě zaměstnávala v padesátých letech přes tisíc lidí. Proč myslíte, že je dnes Brazílie známá svou kvalitní obuví?
Žije tu dnes ještě obuv Baťa?
Ano, ale pouze obrazně řečeno. Po smrti dědečka podnik převzal jeho syn, který však v roce 1977 tragicky zahynul a továrna zkrachovala. Nicméně zaměstnanci, lidé vyškolení u Bati, v řemeslu pokračovali – a to je základ dnešních brazilských podniků na dobré boty.
Říká se, že měl v Brazílii dokonce dostat Nobelovu cenu, je to tak?
Ano, za své migrační projekty byl v roce 1957 na Nobelovu cenu za mír navržen, a to generálním tajemníkem OSN a vdovou po prezidentu Rooseveltovi. Své nominace se však vzdal a podpořil nominaci svého přítele, brazilského maršála Rondona. Myslím, že v historii Nobelových cen to není příliš častý přístup.
Brazilec v českém lidovém kroji
S českým podnikatelským modelem však váš dědeček přivezl do Brazílie také českou kulturu. Vraťme se tedy k začátku našeho povídání, k těm českým kořenům, o nichž jste hovořila. Znamená to tedy, že jste po celou dobu spolu celá rodina mluvili česky, udržovali jste české tradice, zpívali české písničky a tak?
No ano, i v tomto jsme byli tak dědečkem vychovaní. Když se mě před časem při mých pravidelných cestách do Česka jeden novinář zeptal, jak se slaví v Brazílii Vánoce, nevěděla jsem. U nás byly české. Stejně jako Velikonoce a další svátky. Život, který jsme žili, byl český. Vzpomínám moc ráda na společné chvíle, kdy se sešla celá rodina. Děda krásně zpíval, hrál na harmoniku a housle. Milovali jsme české lidové písničky, básně, literaturu.
To znamená, že jste měli i kapra a bramborový salát a pekli jste moravské koláče?
Kapra jsme museli nahradit jinou rybou, ale jinak se vaří hodně česká kuchyně. Svíčková, knedlíky, moravské koláče s tvarohem a povidly, české buchty. V samotné Bataypoře, v překladu Baťově Dobré Vodě, máme folklorní soubor, nazýváme ho Klenot. Tančíme české a moravské tance, zpíváme národní písně, jezdíme reprezentovat český folklor na mezinárodní přehlídky, i do zahraničí. Letos například budeme nově předvádět tradiční Jízdu králů. Jsme pyšní na svou sbírku sedmadvaceti originálních krojů z různých českých, moravských a slovenských regionů, které sbírala už moje babička a maminka. Jsem přesvědčená, že tak rozsáhlou sbírku původních krojů nikdo jiný nemá.
Kolik má Klenot členů? A to jsou všichni původem z českých rodin?
Soubor má zhruba třicítku členů a ne všichni jsou s českými kořeny. Všichni jsou však neuvěřitelnými českými patrioty. Když jsme jeli do Prahy na přehlídku, byli uneseni, velmi je to zasáhlo a většina z nich si přeje se do Česka znovu brzy podívat.
Víte, můj dědeček založil po světě osm desítek měst. Batayporã je malé městečko s asi 12 tisíci obyvateli a má někde v žilách taky českou krev. Když byste k nám přijela, nejspíš by vám snědé brazilské dítě na ulici řeklo Ahoj nebo Dobrý den, jak se máš? Kromě folkloru tu mnoho let také vyučujeme češtinu. Děláme hodně pro to, aby se posílila značka Česko v Jižní Americe. Můj dědeček nám dal v tomto dobrý základ: Češi jsou silní, nezdolní, v historii mnoho dokázali a ještě dokážou.
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 / 2016 na straně 12-15.