Nesportujete? Jak mají sportovat vaše děti!

Mnoho z nás si láme hlavu nad tím, jak své děti přimět když ne k pravidelnému sportu, tak alespoň k pohybu. „Vždyť ti naši potomci jsou líní jako veš a nezvednou zadek od počítače nebo chytrého telefonu,“ slýcháme často. Ne všichni si ale uvědomujeme, že je to možná i naše chyba, protože jejich sportovní výchovu máme alespoň na začátku plně ve své režii. Pokud totiž sami nesportujeme, nebudou nejspíš ani naše děti mít pohyb rády, nestane se samozřejmou součástí jejich volného času. A o to jde přece především, hýbat se proto, že nás to baví! Jak tedy dětem vybrat tu správnou aktivitu, která by je nadchla a byly v ní úspěšné?

„Systematický výběr sportu včetně volby vhodného klubu přichází dnes na řadu již okolo pátého roku dítěte,“ říká odborník na sportovní diagnostiku Martin Jahoda ze společnosti SportAnalytik, která se zabývá individuálním výběrem sportů pro děti. „Rodiče mají ve svých rukách více různých způsobů, jak dítěti pohyb přiblížit a spojit ho s pozitivními emocemi a zážitky.“

Budeš dělat to, co ti řeknu

Budeš dělat takový sport, jaký ti určím. Nejnevhodnější věta, kterou může dítě od rodiče slyšet. U koho by nevzbudila averzi? „Děti provázíme sportem, k ničemu je nenutíme, vedeme je nenásilně k pohybovým dovednostem. Když trénink uděláte zábavnou formou, sportování je baví,“ shrnují vizi jihlavské sportovní akademie Elitavers, která se snaží přitáhnout děti k přirozeným pohybovým aktivitám, její zakladatelé. Děti se učí už tím, že pohyb pozorují. Ale musí vidět správný pohyb, aby si nezafixovaly škodlivé návyky. Pak je důležité, aby si ho hned vyzkoušely a na základě zpětné vazby od dospělého odstranily nedostatky.

Díky za každého malého sportovce

Ve sportu se zdůrazňuje, že za vše hovoří výsledky. Jenže u dětí to neplatí. Fotbalová asociace dokonce vydala před časem doporučení, aby se výsledky mladších a starších přípravek nezveřejňovaly. Ani lektoři z projektu Elitavers, sami stále aktivní sportovci, nefandí honbě za umístěním již od dětského věku: „Nelíbí se nám soutěžení, raná specializace na jeden sport. Hlavní je mnohdy výsledek už odmalička. Nám je jedno, jestli dítě skončí první, dvanácté, páté. Pak, když je sportovci patnáct, šestnáct let, to už je jiné, tam už se ze zábavy stává vrcholový sport a soupeření je na místě. Do té doby by měly děti dělat sport pro radost, měly by být všestranné.“ Podle Martina Jahody je prvním trenérem rodič. Přirozené aktivity, jak je známe z minulosti, kdy se děti základní sporty vlastně naučily samy v partě před domem nebo na rybníku, se posunují do formy organizované zábavy v kroužcích a úloha rodičů, případně prarodičů, je v otázce výběru aktivity a logistiky nezastupitelná. O inspiraci vlastním příkladem už tu byla řeč. Když potomek vidí mámu běhat a tátu posilovat nebo hrát s kamarády fotbal, pravděpodobně to jeho vztah ke sportu posílí.

Budeš dělat takový sport, jaký ti určím, je ta nejnevhodnější věta, kterou může dítě od rodiče slyšet.

V pubertě se vynoří různá úskalí a rodiče, kteří příliš tlačí na pilu, nic nezmohou a naopak mnohé pokazí. Proto je dobré na čas počkat, až se u adolescenta zájem oživí. Podle Tomáše Periče z FTVS UK v Praze, největšího odborníka na danou problematiku v ČR, jsou specifickým příkladem dospívající dívky. Jak vyplývá z analýzy výsledků Olympijského víceboje, založeného na průzkumu mezi více než osmdesáti tisíci dětí ve věku pět až šestnáct let, klesne kolem patnáctého roku jejich pohybová zdatnost na úroveň desetiletých. „Sport samozřejmě vede k tomu, že se děvčata potí, rozhodí jim to vlasy a nevypadají dobře. Je to pro ně situace, která je staví do choulostivé pozice z hlediska jejich pohledu na sebe samé,“ vysvětluje jejich chování odborník. Štíhlou postavu pak řeší spíš stravou než pohybem.

A ruku na srdce. Pro koho byly hodiny povinné tělesné výchovy v období základní školní docházky atraktivní? Podle Martina Jahody stále panují mezi školami velké rozdíly, vycházející z rozdílných přístupů.

Jak na to?

Pohromou pro mladší děti jsou rodiče s přehnanými ambicemi, kteří do potomků promítají vlastní nesplněné sny. Ale takoví prý na sportovní dny pořádané SportAnalytikem moc nechodí. Vyhledávají je spíš ti, kteří o sportu nemají moc ponětí a potřebují odborný impulz.

A co tedy na nich děti a rodiče čeká? Dítě od pěti do patnácti let projde testem v osmi disciplínách. Sledují rychlost, rovnováhu, výbušnost, silovou vytrvalost, hbitost, pružnost, sílu a aerobní vytrvalost.

„Zapíšeme výsledky, porovnáme je a dokážeme určit silnou stránku dítěte. Na základě výstupu doporučíme dítěti některý z asi čtyřiceti sportů. Zlatým hřebem Sportovního dne je emoční a fyzická tečka testování, kterou představuje vytrvalostní běh. Báječné je pozorovat team spirit – povzbuzování rodičovského publika a týmového ducha,“ líčí nakažlivou atmosféru her a soutěží pro radost Martin Jahoda.

Databázi sportovních klubů najdete na sportvokoli.cz.

Na Sportovní dny společnosti SportAnalytik se můžete přihlásit na stránkách sportanalytik.cz.

Kromě pohybových dispozic se v doporučení zohledňují také parametry jako předpokládaná finální výška nebo somatotyp (soustava tvarových a funkčních znaků daných dědičností, vlivem prostředí a zvláštnostmi jedince). Zatímco u košíkové je nadprůměrná výška předpokladem, u gymnastiky může být překážkou.

Rodiče se někdy zajímají o to, zda výběr vhodného sportu souvisí například s hyperaktivitou dítěte. Podle sportovních analytiků je zbytečné rozlišovat hyperaktivní a normální děti. Důležité je vybírat sporty, které děti rozvíjejí všestranně, dbát na to, aby sportování bylo pestré a nabité emocemi a zážitky. A co není pro děti vhodné? Podle odborníků z Elitavers je to přílišný spěch a především silové zatížení. „Když dítěti naložím velkou zátěž, bude se vyvíjet nepřirozeně, ničit si páteř a klouby. Síla by se měla cvičit jako poslední. Nejprve bych rozvíjel rychlost, koordinaci, vytrvalost a až potom bych se soustředil na sílu. Každá složka pohybových schopností se vyvíjí jinak a v jiném období, je zbytečné se snažit něco uspěchat,“ zdůrazňuje dosud aktivní judista.

Přání versus možnosti

U některých sportů někdy rodiče předem trochu podcení finanční a časovou náročnost. Provoz rodiny se pak musí zcela podřídit jejímu jedinému členovi. Přitom nejde jen o kroužek samotný, ale také o vybavení. U mnoha sportovních aktivit je třeba obměňovat náčiní i několikrát za rok, což vyžaduje také nezanedbatelné investice.

Mezi finančně a časově přístupné sporty patří například florbal, který je velmi hravý a oblíbený. Neměl by však být jediným. Nákladovou stránku sportu si musí rodiče zvážit sami, sportovní analytici nabízejí spíš jakousi procházku po příležitostech dětského sportování. „Snažíme se pomoct s praktickou stránkou, doporučíme zájemcům pět běžných a pět alternativních sportů, přičemž vyhledáme aspoň dva kluby nejblíže jejich bydlišti,“ doplňuje Martin Jahoda.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 4 - 5 / 2016 na straně 8-12.