O andělech

Znáte to. Když to nejmíň potřebujete, něco se slušně řečeno nepovede nebo pokazí. Jako onehdy u nás v redakci. Na sklonku roku připravujeme několik časopisů najednou, ve sprintu, protože všichni kolem jsou s blížícím se adventem tak nějak víc ve stresu. Snažíte se neubrat plyn, na nic nezapomenout a zůstat co nejvíc v pohodě, jenže není vám dáno.

Zrovna když vrcholily přípravy tohoto andělského AGE, bouchl nám jeden z počítačů. Doslova a do písmene. Vyhořel, umřel. Aby ne, vždyť mu bylo už patnáct let. Asi řeknete – no jo, vaše chyba. Ale měňte počítače každých tři až pět let, aby se vám toto nemohlo stát, to bychom pro vás neměli za co AGE vyrábět! Naštěstí se na tom počítačovém veteránovi už dávno nezpracovávaly časopisy, ale administrativa. I tak to byla pohroma. Ten pocit, že ztratíte data… Každý, kdo ke své práci potřebuje počítač, ho zná. A bylo to ve čtyři odpoledne.

Máme sice jednoho ajťáka, který nám s počítači pomáhá už čtvrt století, ale nečekali jsme, že to bude co platné, když jsme mu v zoufalství volali. Navzdory tomu přijel. Hned. Nechal všeho a do hodiny byl u nás přes celou Prahu. No a z té pro nás už neživoucí techniky, co nám kralovala pod jedním z psacích stolů, dostal ještě nějakým zázrakem většinu toho, co bylo důležité. V tu chvíli byl pro nás andělem.

Ano, andělé jsou všude kolem nás a denně je potkáváme. Stačí se jen dobře dívat a nejlépe srdcem, protože, jak říká Malý princ, co je důležité, je očím neviditelné. A co zkusit jen tak mimoděk být někdy také andělem, když to někdo z vašeho okolí potřebuje – a vlastně už ani nečeká? Nečeká, protože se všude kolem říká, že dnešní doba je zlá. Že lidé jsou na sebe zlí. Ale není to pravda.

Tak krásné andělské Vánoce! A buďte na sebe hodní!

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2016 na straně 5.